Růstové bolesti

Kratičká pocitovka dnešního rána. Tuhle jsem se přepsala a vyjmenovala kvadráty k Luně tak početné a vydatné, až mě musela čtenářka opravit, že aspoň to Pluto ne, fakt ne. Měla pravdu. Pluto je na pořadu dneska (senzibilové samozřejmě mohli zaznamenat nástup energie už včera večer). Brzy ráno, jen pár chvil po půlnoci a k ránu už jen dozvuky, se Luna potkává s Jupiterem ve Vahách a společně aktivují kvadraturu k Plutu.

To je ta záležitost na pozadí, při níž nuceně přehodnocujeme své postoje, cíle a hodnoty, aby odpovídaly aktuálnímu stavu, nikoliv čemusi, co jsme si kdysi nastavili jako ideologický plán, vylepili ve vlastní hlavě na nástěnku a na čem umíněně lpíme, ačkoliv se situace od základů proměnila a proměňuje. Záležitost pocitově silná, mimořádně významná i v kratičkém záblesku, jakým je dnešní rychlý lunární průchod. Záležitost hlubinná, skrytá našemu pohledu při běžném rozhlídnutí, jen sem tam vytažená do naší pozornosti ... jako dnes.  Výrazně emotivní, dotýkající se absolutních hodnot a existenciálních témat.

Protože je tohle téma aktivováno jen Lunou, nevyžaduje žádný zásah z naší strany. Potkáme se s ním na úrovni pocitu z podivného snu, z nějž se omámeně probudíme a ještě nám nějaký čas v hlavě doznívá. Možná narazíme na náhodný (!) článek v novinách, který nečekaně silně rezonuje s naším přesvědčením, přáním, snahou. Na působivý příběh, expresivní malbu, zásadní poznámku, zasunutou vzpomínku ... je to jen záblesk, malinký kousek do skládačky, která se pomaličku přeskládává na pozadí našich dní. A která souvisí s událostmi z počátku července, kdy jsme se vědomě dotýkali dveří ke své třinácté komnatě.

Samozřejmě ... příběh není u konce, pokračování příště. Ne zítra nebo v příštím díle, počkáme si na tu správnou transformační vlnu, v první polovině srpna jich bude dost. A pak samozřejmě katarze přelomu září a října, to už je obehraná každoroční klasika. Prostě rosteme ...