Retro Jupiter, tentokrát ve Štíru

Jupiter retrográdní ve Štíru. Od 8. března do 10. července 2018 (jo, zaspala jsem). Čeká nás další sonda do vlastního nitra, introspekce skutečných pohnutek, motivů a hodnot v oblastech definovaných klíčovými tématy Štíra: blízkost, sdílení, důvěra, intimita, sexualita, vlastnictví, ovládání, tajemství, tabu, stud, hanba, podezřívavost, slídění, kontrola, manipulace, moc ... nejhlubší životní zkušenosti a jejich stinné stránky.

Pro princip Jupiterského vlivu a jeho retrogradity odkazuji na jeden starší text.

Všichni žijeme ve vztazích: rodinných, partnerských, pracovních, veřejných, ... Ve vztazích s různou úrovní intimity. Kdysi na fakultě můj oblíbený profesor partnerského poradenství pronesl větu, která mě nesmírně zaujala a dodnes ji nosím v hlavě: „Zdravý a funkční vztah vyžaduje stejnou míru intimity a autonomie.“ Ale udržet balanc je fakt těžký.
 
Někdo z nás inklinuje k propadu do naprosté intimity: „Kdybys mě miloval, věděl bys, co potřebuju!“ a „Bez tebe pro mě nemá život cenu!“ a „Jsi moje všecko, nikdy mě nesmíš opustit!“ a „Jestli mě miluješ, nebudeš se s ním už nikdy bavit!“ a „Chci pro tebe to nejlepší!“ a „Chcípni, když mě už nemáš rád!“ ... anebo si doplňte, co sami znáte.
 
Někdo naopak před intimitou prchá do krajní autonomie: „Ale jo, to víš, že tě mám rád, jen potřebuju víc prostoru!“ a „Proč se máme brát? To jako už na furt?“ a „Nech mě proboha trochu dýchat!“ a „Potřebuju se stýkat s jinými muži, proč to tak hrotíš?“ a „Neozval jsem se, protože nikdy nevím, jestli máš čas.“ a „Hele, pojďme si dát na chvíli pauzu!“
 
A tak mi připadá, že retrográdní smyčka Jupitera ve Štíru, jehož hracím polem je právě výsostně soukromý prostor mezi dvěma lidmi, bude o tom zjistit, jak na tom jsme. Jestli náhodou není rovnováha v některém (v některých) z našich vztahů příliš vychýlena jedním či druhým směrem. Nebo jestli už náhodou nesklouzáváme do tak krajní pozice, že se vztah stává nebezpečně kontrolujícícm, manipulujícím a pohlcujícím natolik, že připomíná vězení, či naopak tak volným a lhostejným, že vlastně vztahem už dávno není.

Jsou kořeny našich vztahů silné a vyživují obě zúčastněné strany? Nebo se jen zuby nehty držíme své představy o tom, co jsme chtěli vypěstovat? Lpíme na čemsi, do čeho jsme investovali čas a energii a je nám líto to zahodit? Hrajeme společensky očekávanou verzi a předstíráme i sami sobě únosnou podobu partnerství? Prostě podpíráme stonek tyčkou a pod zemí už jen rozkládající se humus? Žijeme to, v co doopravdy věříme? Protože přesně to po nás Jupiter chce. A pokud dokážeme zrevidovat a případně přerovnat svůj postoj v tom kterém intimním vztahu podle svého nejčistšího přesvědčení (víru dodá Jupiter) bez zátěže přetvářky (čistotu zajistí Štír), po obratu Jupitera do přímého směru, kdy si sjedeme tutéž fázi ještě jednou, dojdeme skutečného požehnání.
 
Naším úkolem v době retrográdního Jupitera je odhalit, co je vlastně důvodem k tomu zůstat a žít, možná žít jinak, případně odejít a žít úplně jinde. Jako obvykle s Jupiterem, jde o to najít smysl. Pokud ho vidíme, byť poněkud pokroucený, paráda - pojďme ho narovnat a rozvinout, i za cenu, že se budu muset ze své pozice intimity či autonomie kousek posunout směrem do středu a vzdát se některých svých zvyklostí. Pokud tu není, není ani co řešit.
 
Jo, a tím odhalením samozřejmě nemyslím žádné veřejné prohlášení, nejčastěji jde o to, přiznat pravdivý stav věcí sami sobě a podle toho se zařídit. Konec konců, Štír je tím, kdo nás vtáhne do hloubky, takže mluvíme o vnitřní práci na sobě, nikoliv o aranžmá vnějších podmínek tak, aby splňovaly, po čem prahne můj mozek či moje ego.
 
P.S. Pomůcka pro ty, kdo chtějí vymezit hrací přesněji: podívejte se, kterým domem vašeho nativního horoskopu právě teď Jupiter prochází (retrográdní smyčka probíhá v prostoru vymezeném 23° 13‘  - 13°24‘  Štíra). Instrukce najdete tady. A samozřejmě, nejsilnější dopad bude mít cyklus na majitele osobních planet v uvedeném rozmezí pevných znamení, tedy Býka, Lva, Štíra a Vodnáře.

P.P.S. Synchronní hříčka: v den obratu Jupitera do retrogradity dávají v televizi film Svět podle Garpa. Zobrazením nejčistší upřímnosti ve vztazích je Garpova matka, Jenny Fieldsová - žije to, v co věří, jakkoliv je to společensky neúnosné, a jediné, nad čím se pozastavuje, je fakt, že ostatní to nechápou a sami setrvávají ve lži a přetvářce: "Nepotřebuji jeho prsten, potřebuji jeho sperma! Díky tomu mám tohle nádherný dítě!"