Rekonvalescence

Na dvacátém osmém stupni Štíra se dnes ráno obrací Saturn do přímého směru. Poté, co jsem napsala o přetahování Jupitera se Saturnem na přechodu pro chodce, dostalo se ke mně z různých stran nezávisle na sobě několik natěšených komentářů plných naděje a optimismu, něco jako "Hurá, tak už v neděli, no konečně!" 

Nerada beru komukoliv iluze, ale ono to neproběhne úplně jako výstřel ze startovní pistole a úprkem vprk! V podstatě se stane jen tolik, že když budete kolem osmé ranní minutu po minutě koukat do nějakého astrologického programu, co se průběžně aktualizuje, v jednu chvíli bude vedle Saturnu blikat písmenko "R" a o minutu později už ne. A nejmíň do jara příštího roku to tak zůstane.

Čili, jde o to, ze přesné určení obratu planety z retrogradity do direktního směru je čistě záležitostí teoretické matematiky aplikované v astronomii. A vlastně nevím a docela by mě zajímalo, jak se pozná ta sekunda, kdy někdo vesmírným prostorem zavřeští "Čelem vzad!" a některá z planet se obrátí na patě. Ta sekunda, kterou experti předem spočítají a zapíší do efemerid. Protože fakticky vzato, planeta se vlastně nemůže obrátit čelem vzad a pochodovat jinam, než po své oběžné dráze vpřed. A mluvíme-li o jejím obratu do retrogradity anebo v tomto případě naopak do přímého směru, mluvíme pouze o tom, jak se její pohyb mění při pohledu ze Země. Protože pohled ze Země je jiný než pohled ze Slunce, odkud se sice nekoukáme, ale kolem nějž to všechno frčí.

Ale i ten pohled ze Země je hypotetický. Představme si, že dohlédneme až na Saturn a skutečně ho bedlivě sledujeme. On se sice právě obrátil, ale vidět to ještě není. Pořád stojí na fleku. Obrat trvá. Jednak proto, že se neobrací ratlík, ale obrovský kolos. Přibrždění, dojezd, totální zastavení, levou vpřed, pravou vzad, komplikované manévry, příprava na start, opatrný pohyb a konečně se dáváme do pohybu. Do pohybu v našich pozemských podmínkách srovnatelného s rozjezdem plně naloženého tiráku v prakticky stojící koloně táhnoucí se do dlouhého a pozvolného kopce.Obrat trvá taky proto, že spěch a rychlost Saturnu nepřísluší. Saturn je vládce času a má ho dostatek, učí nás trpělivosti a tohle je dokonalá příležitost, ukazuje, že věci se mají dělat pořádně, tak se dívejte! A tímto tempem se dají do pohybu i naše záležitosti Saturnem dosud revidované a přibržďované - jistě víte, kde vám Saturn aktuálně stojí a co si s ním už takovou dobu řešíte.

Ačkoliv tedy ve chvíli, kdy píšu tenhle řádek, je už Saturn direktní, stále stojí na stejné pozici na konci Štíra (28°17') a bude mu trvat až do čtvrtka, než se byť jen o minutu pohne směrem ke Střelci. Další minuta dva dny a tady už vidíme tu a ... kce ... le ... ra ... ci ... No, abych to zkrátila, do Střelce dorazí už poměrně v tempu 18.září. Ale na to je ještě čas.

A co nám jeho pohyb Štírem vpřed přinese?

Upřímně doufám, že se přestaneme hrabat ve starých bolestech a ranách a budeme konečně shledáni dostatečně čistými, vyléčenými a rekonvalescence schopnými, abychom mohli být propuštěni do domácího ošetřování. Tam si pěkně pomalu a v klidu nastolíme nový režim, nová životní pravidla a nová opatření, o jejichž významu jsme se díky dlouhému a bolestnému pobytu v nemocnici na vlastní kůži přesvědčili. A uděláme i všechno to, co jsme měli udělat už dávno, ale se nám nechtělo, nebylo to tak důležité, kapku jsme prokrastinovali anebo se rozhodli to nějak odrbat ... a nakonec jsme na to dojeli. Prostě, lekce je ukončena v čase a prostoru, ale její význam si velmi dobře zapamatujeme. A alespoň než vzpomínka vybledne a my zas chytneme roupy, budeme se snažit žít jinak a lépe, strukturovaněji, mít život postavený na pevných základech.

A že snad si zapamatujeme, že lež, jakákoliv, kdekoliv a kdykoliv, nás dovede akorát do slepé uličky, zejména pak lež sobě samému. A taky, že odsunout něco do sklepa s tím, že to teď nebudeme řešit, ono se to nějak samo, je k ničemu a jen si zakládáme na budoucí daleko větší průser. A že dřív nebo později se stejně budeme muset vrátit a dát věci do pořádku.

Tohle všechno nás měl Saturn ve Štíru naučit. A teď nám dává příležitost růst. Ne takovou, jakou přináší Jupiter, tedy příležitost expanzivního nekontrolovaného bujení. Ale příležitost postavit na těch na kost vybělených základech nový projekt: nového člověka, nový dům, nový vztah, nové zaměstnání, nové cokoliv právě potřebujete. Práce to bude jak na kostele, stavba je obrovská, ale už víme jak, a taky jak ne, takže si vyhrneme rukávy a jdeme na to. Skládáme cihlu k cihle podle projektu, maličké kostičky Lega jednu k druhé přesně podle návodu a postupujeme krok za krokem, jako bychom tím starcem o berlích byli my. A v určité oblasti svého života vlastně jsme. Takže: směr Piešťany, milí přátelé, ať ty berle brzo odhodíme!