První ... neptunská ...

Osa spojující kvadrátem Slunce a Mars, o níž jsme si už tolikrát povídali, se průběžně posouvá a právě se dosmýkala svým rybím koncem téměř až k Neptunu. Ještě ne úplně přesně, ale co je v Rybách přesného? Takže pohotové, bystré, logicky a v kombinatorice zdatné, ale nijak extra výkonově orientované, svěží a lehkonohé Slunce v Blížencích, co už za sebou nějaký čas táhne pasivní, odevzdaný, a poněkud ufňukaný „Já už nemůžu, kdy už tam budeme?“ Mars.

Jejich přístup k realitě kolem nás se v mnoha věcech odlišuje, a právě proto vzniká tenze, kterou žijeme. Nicméně, jedno mají společné: nesoustředěnost a ovlivnitelnost okolnostmi. Roztěkané Slunce vidí, slyší, vnímá všecko, co se kolem něj děje a má tendenci na každý podnět reagovat, což rozhodně nepřispívá systematičnosti našeho konání. Odbíháme, přepínáme, jedeme několik linek současně, ani jednu pořádně, pro jedno zapomínáme na druhé. Přizpůsobivý, nepředvídatelný Mars bez vnitřní motivace se nechá vláčet každým proudem, co se o něj otře, zmítá se ve vodních vírech a setrvačnou tíhou vodních vrstev nás stahuje do hlubin moře. Suma sumárum je to velmi rozptýlené, chaotické, zmatené a vyčerpávající období, kdy velmi těžko stanovujeme cíl a držíme směr, a dosažení každého milníku na cestě nás stojí násobně víc úsilí, než jsme si dokázali představit.
 
Luna, včera a dnes v Kozorohu, na nás sice tlačí, abychom se srovnali do latě a drželi krok, ale je to spíš jen pokus a navíc brzo odezní.
 
Navíc, v tuto chvíli a na příštích … teď nevím, kolik mám napsat dní … technicky přesně a se zohledněním standardně nastavených orbisů by to bylo třeba sedm, do příští neděle. Jenže ve vodě není tak snadné stanovit hranice, namalovat tlustou čáru a říct, tady končíme a od teď už jedeme jinou energii. Voda vytváří spojité, rozpíjející se prostředí a ono se to s námi potáhne. Postupně to bude slábnout, ale potáhne … zkrátka, v tuto chvíli a na příštích docela dost dní (nejvýrazněji kolem 11.6.2020) nás čeká kvadrát Slunce s Neptunem. O čem to bude? Pochybnosti a nejasnosti, nerozhodnost a váhání, pocit marnosti a selhání, nepochopení a podvody, iluze a klamy. Slabost a demotivace, zklamání a zmatení, neschopnost poznat, kdo vůbec jsem, kde jsem se ocitnul a kam jdu? Co chci, oč usiluju a proč vlastně?
 
Nevíme, čemu věřit. Nemáme, čeho se zachytit. To jediné, co můžeme udělat, abychom přežili, je plout a nechat vše kolem nás plynout. A pokusit se nezešílet. Nepřemýšlet a nepokoušet se za každou cenu najít řešení, protože teď tu není a určitě ho nenajdeme. Usilovnou snahou uchopit situaci a nějak ji usměrnit všechno jen zhoršujeme. Tekuté písky a bludičky ve tmách nad močálem. Vlny jsou mohutné a strhující (Mars je pořád ve hře), bouře na moři způsobí ztrátu orientace, z hlubin vod kolem nás či z našeho nevědomí se mohou vynořit mystické příšery a náš boj s nimi, jakkoli intenzivní, je zcela marný. Odysseus dal v podobné situaci svým námořníkům zalít uši a sebe nechal přivázat ke stěžni, protože zpět Sirén dokáže být velmi naléhavý, omamný a přesvědčivý. A to je myslím dobrá rada i pro nás: držme se zuby nehty pevného bodu v našich životech a počkejme, až naše loď propluje tímhle vyšinutým, fluidním prostorem.
 
Teprve kolem 20. června zahlídne plavčík v koši na stožáru cosi, co připomíná pevninu. Anebo spíš z ničeho nic postřehne přítomnost skřehotajících racků kroužících kolem své hlavy. A pak najednou, opravdu, ta linka vpředu těsně nad hladinou sílí a tmavne, obrysy se zpřesňují a je to tak, blížíme se ke břehům naší domovské země … zvládli jsme to … teda zvládneme to, zatím jsme ještě uprostřed vod na otevřeném oceánu a mlha všude kolem nás.