Průzračné novoluní ... od kosti

Den obratu Uranu, znovu se rozjíždíme a máme šanci pohnout světem. Od července 2016 do dnešního dne setrvával Uran v retrograditě. Během retro fáze sílí pocit podivné, nevyžádané nehybnosti. Cítíme, že změna je nevyhnutelná, v podstatě na spadnutí, ale ne a ne to prasknout ... neměl bych to nějak popostrčit? Jakkoliv se snažíme, naše úsilí vyšumí do prázdna, a jediným výsledkem je rostoucí neklid a nervozita. Vře to v nás a vyhlížíme sebemenší náznak průlomu – a teď to přijde! Připoutejte se, nekuřte! Startujeme! Nahozené motory, turbulence, překvapení, sem tam nějaký šok, prostě sezóna se dostává do tempa a události nabírají grády.

Paradoxně, jakkoliv jsme se na rozjezd těšili, neskáčeme do něj rovnýma nohama. Naopak, přibržďujeme. Ale je to přibrzdění domnělé, byrokratické. Retrográdní Merkur trvá na tom, abychom před započetím čehokoliv nového dali do pořádku stávající záležitosti. Ehm, ano, uděláme to. Budeme muset. Nicméně, jakýkoliv požadavek revizního inspektora nezastaví přirozený proud energie deroucí se na povrch k explozivnímu entrée. Si třeba představte, že tryskem dorazíte do porodnice s rozjetým porodem, ale podle provozních předpisů je nutné nejprve vyplnit vstupní dotazník. Hádejte, jak to dopadne? OK, takže změny v plném proudu a tu revizi dokončíme za chodu. Ale dokončíme ji, ta si svůj díl upřít nedá! Kdykoliv si myslíme, že už máme hotovo, Kozoroží Slunce, Merkur a dnes i Luna znovu ukážou kostnatým prstem na další místo, kde jsme to odflákli. Novoluní v Kozorohu vytahuje nedávno otevřené a včera zaostřené téma do vysokého kontrastu.
 
Ale novoluní v Kozorohu v sobě nese víc než imperativ revize. Přináší zpomalení, zklidnění a ztišení, kdy vypneme všechny průběžně běžící procesy a v tichu pohlédneme na svůj život v jeho celistvosti. Přináší soustředění, usebrání a zaměření na samotnou podstatu věcí a událostí, na to pevné a ryzí a trvalé, o co opíráme svou existenci. Přináší příležitost zamyslet se nad vnitřní strukturou bytí zbavenou zbytečných nánosů a balastu každodennosti. Přináší možnost očištění, minimalizace a odsekání všeho mrtvého, co s sebou táhneme už jen ze zvyku, z nostalgie, ze soucitu, ... je čas se rozloučit. Přináší čas pro vědomé stažení se do samoty, kdy – oproštěni od rušivých vnějších vlivů – můžeme v klidu pohlédnout na sebe sama a poznat, kdo jsme.
 
V zimě je vzduch průzračný a křišťálově čistý. Dokonalý pro to pohlédnout na uplynulý rok, pochopit a přijmout, porozumět a odříznout, a zbaveni zbytečné zátěže jít dál.