Průlom

Pluto. Představme si ho třeba jako hloubkovou sondu prodírající se vrstvami zemského pláště k jádru. Můj oblíbený film. Pomalu, těžce, krutě, s bolestí, rve se skrz a odpor je obrovský. Pokud by sonda uvažovala jako člověk, nejspíš by si už musela myslet, že to je prohraný boj, tudy cesta nevede, jsem špatně, cíle nedosáhnu, a ještě tu chcípnu. A protože sonda je jen metaforou a Pluto v tento čas působí u každého z nás tam, kde ve svém nativu najdeme 20. stupeň Kozoroha, nejspíš si to jeden každý z nás myslí ... na příslušné téma.

A pak se to stane. Maličký krok, poslední kapka, která dopadne a svou nepatrnou silou přidá ke všemu, co už bylo vykonáno. Tlak už je tak obrovský, že jediné mávnutí motýlích křídel spustí řetězovou reakci. Je jasné, že motýl za to nemůže. Funguje jako katalyzátor. Katalyzátorem v situaci, kde ve svém životě cítíme největší a už nesnesitelný tlak, je dnešní novoluní v Raku. Slunce a Luna se potkávají v přesné opozici k Plutu. Průlom, vyhřeznutí, úleva. Padáme vyčerpáním, ale blokáda byla prolomena. Jsme tam kde jsme potřebovali být, zbývá zregenerovat. Přesné novoluní máme de facto už za sebou, jako obvykle se čas protržení hráze liší podle osobní citlivosti a intenzity našeho odporu. A my už možná dneska nahmátneme první zub.