Prověrka hodnot a přátelství

Fotografie Couple seing the Tagus River (2019) od Pedro Ribeiro Simões licencována pod CC BY 2.0

Slunce ve Vahách v kvadrátu k Saturnu v Kozorohu, a taky k ose uzlů. Včera a dnes. Energie faktická,  praktická a ryze účelná, spíš studená a odtažitá. K tomu rovněž nijak vřelá, zato vrcholně objektivní Luna ve Vodnáři. Smyslem je revize našich vazeb k lidem, věcem, procesům a situacím, které máme rádi a k nimž se chceme vztahovat, od nichž očekáváme, že nám přinesou radost a potěšení.

V tuhle chvíli je vidíme holé, v nepřikrášlené podobě. Zdánlivě nic velkého, žádné tragické události, a přesto nás mohou zasáhnout. Anebo podepřít. Možná zažijeme zklamání a ukáže se, že tahle hodnota už expirovala a bude lepší na ni zapomenout, neulpívat na tom, co dávno ztratilo cenu. Jiná – často navzdory našim očekáváním a předsudkům – zkouškou projde a zazáří jak zrnko zlata v hromadě balastu. Poznáme, kdo je náš kamarád a kdo se tak jen tváří. Poznáme, jak je na tom naše partnerství. Poznáme, které věci si máme ponechat navzdory tomu, že vypadají hnusně, a které naopak vyhodit, byť se zdají nádherné.

Není nutné okamžitě běžet všechny objímat a dokazovat svou lásku, na to není ani vhodná atmosféra (Saturn je striktní praktik a objímání mu moc nejde, ostatně Vahám taky ne) ani čas (Saturn klade nesmírné nároky na výkon a úkolů máme nad hlavu). Tohle třídění proběhne automaticky, někde v hlavě na pozadí se seřadí priority a podle nich se někomu ozveme a někomu ne. Stačí jen vzkaz typu „Hele, bejby, teď fakt nemůžu, ale co nejdřív se uvidíme, na tobě mi totiž záleží – může být?“ A je to. No a samozřejmě, i my od někoho vzkaz dostaneme a od někoho ne. Jindy bychom se možná mohli snažit o nápravu, ale tentokrát jsou ve hře lunární uzly – to není volání po údržbě, to je prosté oznámení faktu o hodnotách našeho života.
 
Kamarádka si domluví rande se spolužákem z výšky, co přijel po letech ze zahraničí, vezme si volno v práci, a on se na ni pod jakousi trapnou záminkou vykašle. Hm. Sofinka se nudí v odletové hale, přistoupí k ní zcela neznámý malý černoušek a rovnou ji obejme, aby ho vzápětí odvolala jeho maminka, promluvila mu do duše a on se stáhne. Hm, hm. Ztracenou zlatou náušnici najdeme po dlouhém hledání ve chvíli, kdy si uvědomíme, že její cena nespočívá v gramáži, ale v lásce, která je implicitní součástí dárku od babičky. A tak, spousta dalšího, ale pro ilustraci stačí … no a co se přihodilo vám?