Protřepat, nemíchat!

Dny s enormním potenciálem projít si vlastním peklem. To venku s tím souvisí i nesouvisí. Jasně, kulisy nám určitě pomáhají si prožitek do sytosti vychutnat. Ale vystačili bychom si i bez nich. Konec konců, při pouhém pohledu z okna nebo osamocené procházce lesem vidíme, že je tu jaro, a co se teda jako děje? Psychotické stavy však pramení v nás. Astrologicky je vymezuje konjunkce Slunce s Lilith a Chironem v Beranu. Nepochopení, odmítnutí, závist, zrada, zhrzená ješitnost, poplivání, zostuzení, exkomunikace, izolace, vzdor, nenávist, destrukce. Přidejme zranění, utrpení, popření, sebelítost, úzkost, bolest, paniku, hrůzu a paranoidní stavy. Protřepat, nemíchat. A máme to!

Včera, dnes a s dozvukem zítra. Slunko nás propustí poměrně brzy, Beran taky netrvá na rýpání se ve starých ranách. Záleží na tom, jak dlouho se v tom chceme babrat. A co je smyslem? Sáhnout si na to, co nás nejvíc bolí, čeho se nejvíc bojíme, co už nikdy, nikdy nechceme zažít. Za nic na světě ne! A tuhle zkušenost vytáhnout na světlo. Otevřít ránu, vyčistit peroxidem a dlouze se do ní zahledět. Pochopit ji. Porozumět. Prodýchat bolest. Připustit její právo na existenci. Přiznat jí význam v našem životě. Přijmout ji i s tím, co nám dala. Čím nás obohatila. Dokud to neuděláme, není šance na zhojení. Jsou to právě ty nejdrastičtější a nejbolavější zkušenosti, které z nás dělají to, kým jsme. Pomáhají nám vyrůst. Říká se tomu integrace osobnosti. Aneb co tě nezabije, to tě posílí.

P.S. Speciální poděkování za pomoc při otvírání a čištěním mých vlastních ran patří Štěpánovi a Zuzaně, mým plutonským přátelům :)