Příští zastávka psychiatrická léčebna Černovice

Merkur. Stále retrográdní, což jistě všichni vnímáme, ale od středečního poledne se charakter revizní retro fáze mění. Ačkoliv úkoly a časové vymezení zůstávají stejné, náš přístup a tempo nikoliv. Merkur totiž zacouval zpětným chodem z Ryb do Vodnáře. Takže zatímco v Rybách (17.2.-4.3.2020) jsme byli zmateni, neukotveni, omámeni a odnášeni proudem bez schopnosti zahlédnout cíl a jakkoliv se k němu přiblížit, od středy tohoto týdne nabírá naše revizní cesta po stopách vlastních mentálních procesů tempo, je řízena nekontrolovatelným přepínáním elektrického proudu a spíš než meditativní odevzdané splývání v mlze se zavázanýma očima připomíná rozjařenou jízdu na autodromu s kamarády, co se hurónsky rozřehtají pokaždé, když do vás narazí a vám obloukem odletí brýle nebo i zuby. Průvodními znaky jsou zběsilá rychlost bez kontroly, chaotické impulsivní myšlení i komunikace, nervové záškuby, dopravní kolapsy, technologické zkraty a tak různě.

Že se něco změnilo, mi došlo včera v autobusu, kdy jsem se s batohem na jednom rameni, spící Sofií na druhém a s odrážecí motorkou v ruce prodírala davem spolucestujících k výstupu, bum, prásk, náraz, sorry, zakopnutí, držkopád, OK, tak ne, stojím, jéé, díky, ano, je to naše motorka, sbírám, pokračuju v cestě, třesk o tyč … když v tom jsem na monitoru, co se v v hromadných dopravních prostředcích vyklápí ze stropu a vysílá fascinující novinky ze světa MHD, spatřila, jak přes grafický přehled zastávek vyskočilo okno s chybovým hlášením a hned druhé, třetí, čtvrté … zkrat v mé hlavě, okamžitě mi naskočila vzpomínka z životní fáze před x lety, kdy se před vydáním nové verze software vyhlašovala celofiremní testovací soutěž s  bonusem za nejvypečenější chybu a já - Sofie nesofie, motorka nemotorka – jsem zapomněla na vše, vytrhla mobil s foťákem v pohotovostním režimu ze zadní kapsy riflí a nutně musela obrazovku vyfotit, protože bug report bez screenshotu se nepočítá … anyway, nepodařilo se, fotka je ilustrační, ale dala jsem si záležet a našla jednu zjevně rovněž z období merkurické retrogradity, byť pravděpodobně v jiném znamení 😊 Mě dav vynesl a vyplivnul na chodník i se všemi zmíněnými zavazadly a s poznáním, že teď to teda bude ještě dobrodružnější!
 
Ale co! Do stop stavu a obratu čelem vpřed zbývají slabé čtyři dny! Čtyři vyšinuté dny akutních nervních tiků, vycukané zmatenosti i náhlých atak zuřivosti na psychiatrickém oddělení vlastního života. Procházíme vodnářskou částí stínové zóny retrogradity. A ta se vztahuje k otázkám, jež jsme si kladli na samém začátku února. Ty teď znovu nabývají naléhavosti a odpovědi už jsou za rohem – nicméně nenajdeme a nepochopíme je dřív, než se Merkur otočí do přímého směru a aspoň trochu popoběhne, takže ještě nejmíň týden. Pokud nezešílíme, bude to sranda!