Slunko (11° Raka) v kvadrátu k ose uzlů (přesná pozice dnes 11°18' Berana/Vah). Přesná konstelace už včera, omlouvám se za zpoždění, je toho teď moc. Slunce, naše uvědomované já, se dostává do konfliktu s dráhou předurčeného vývoje naší duše. Jinými slovy, naše ambiciózní ego klopýtá přes překážky, nedaří se mu realizovat své plány, naráží na mantinely a bloky, cítí se pod tlakem, je popuzené, rozčiluje se a vzteká se, řve, zuří nebo trucuje, brečí a snaží se vynutit si svou, ale nic naplat, nedosáhne ničeho a nezbývá mu než srazit podpatky, sklapnout a přijmout, že tudy cesta nevede.
Dny, kdy se neděje nic. Dny, kdy se děje všechno. Jsme v čase velkých planetárních obratů a přestupů. Ale s ohledem na hloubku působení a komplexitu tématu, které se chytají pojmout a zpracovat, se jejich aktuální pohyby neprojeví okamžitou, bezprostředně pozorovatelnou změnou teď hned. Včera to byla Lilith, pro příštích devět měsíců. Dnes se podíváme na Neptun, který už nějaký čas dobržďuje a dnes se konečně zastaví úplně, aby se otočil čelem vzad a nastoupil svou letošní retrográdní cestu, aby se vydal na pravidelnou revizní obhlídku našich nadějí, vizí a snů.
Je to už dva dny, co Lilith přešla do Vah, a já jsem jí se svým vypnutým Merkurem a ztlumeným mozkem nevěnovala ani řádku. Tohle musím napravit. Zároveň si matně vybavuju, že jelikož tenhle blog už táhnu nějaký pátek, o Lilith ve Vahách jsem tu už kdysi psát musela. Před devíti lety? Asi tak. Detaily se mi vypařily, ale pointu mám před očima – společenský skandál! Minutku, já to dohledám! Tady! Paráda – to se rozhodně dá upcyklovat: stačí trochu oprášit, doplnit přesnými daty a aktuálními aspekty, okomentovat v momentálním kontextu a tradááá, Lilith je tu v plné parádě, velká večerní a tak vůbec!
Saturn se zastavuje k obratu do své letošní retrogradity. Oficiální zahájení je naplánováno na dnešní večer, tedy na 29. června 2024 ve 21:06 SELČ. K obratu dojde na 19°26' Ryb. Jeho revizní cesta Rybami bude trvat téměř pět měsíců, až do 15. listopadu 2024, kdy se planeta na 12°42' Ryb znovu otočí vpřed a zahájí další fázi konstruktivního budování našich životů.
Toužebně vyhlížený poslední den školního roku je tu a jako obvykle s sebou nese i stopu nostalgie. Pravidelné krasosmutnění, protože Slunce je touto dobou v Raku (6°-7°), který touží po pocitu sounáležitosti, a ten se najednou ztrácí... Jasně, doma je doma, ale i ve škole mezi spolužáky naváže citové vazby, ostatně po většinu roku tvoří tahle parta jeho druhou rodinu, která se s odjezdem na prázdniny rozpadá. Na dobu dočasnou, pokud se v září vracíme, anebo navždy, pro ty, kteří jdou dál... Dlouhé těšení najednou s podivným spodním tónem smutku, dočasné přestřižení každodenních přátelství, sladkobolné loučení, poslední objetí, přísliby letních setkání, něco končí (a něco začíná, ale to až s Lunou v Beranu, zatím to tak nevnímáme) a nic už nebude stejné jako dřív... To vše dnes navíc s emotivní Lunou v Rybách v dojetí a dost možná v slzách zabořenou v náručí Neptunu (29°56' Ryb), stacionárního a super silného na samém konci svého domovského znamení. Loučení bude velmi dlouhé a emotivní... Loučení Rybám náleží. Protože ukončování, uzavírání, odcházení a opouštění... náleží však neznamená, že by ho Ryby uměly... jen nám dovolí jej naplno prožít...
A aby té vody kolem nebylo málo, odrazila se ráno Luna ve Vodnáři ze skokanského můstku a zaplula do Ryb... a je to tu, poslední kapitola měsíčního cyklu, ukončující, uzavírací, dojezdová, konečná... prosíme cestující, aby vystoupili. Luna se navíc odpojuje od zbytku horoskopu, stejně jako někteří další aktéři, o jejichž balení a odjezdu na prázdniny jsme se bavili předevčírem. Čeká nás tedy volně plynoucí dopoledne bez naléhavého zvonění k akci burcujícího budíku, bez přesného vědomí hranic času i prostoru, možná i bezvědomí samo... Něco po poledni se Luna lehce, zkusmo vztáhne ke Slunci (5° Raka) harmonizujícím trigonem a naše houpavé, nezacílené splývání se malinko usměrní. Naše vědomá i pocitová já jsou ponořena v emoční synergii,, podporují se a společně zažívají chvíle citového vyrovnání, zklidnění, naplnění a vnitřního míru v čekání na nové začátky. Večerní kvadrát Luny k Jupiteru sice pohodičku poněkud naruší, ale není se čeho bát, je to Luna a Jupiter, no tak jsem tu kofolu vylila do postele, bóóóže!
... dnes ráno třídí Luna, kterou teď, krátce po páté, zastihneme ještě na posledním stupni Kozoroha. Než se mi podaří text dopsat, bude už ve Vodnáři. A potká se s Plutem (1°31' R Vodnáře). Kontakt tělo na tělo kulminuje krátce před osmou, ale díky své intenzitě nám v dozvucích vydrží celé dopoledne. Masivní emoční vlna, vyvolaná dost možná turbulentní úplňkovou konstelací, vyvrhne z hloubky duše dávno zapomenuté, pohřbené, avšak stále živé vzpomínky, jež se velmi pravděpodobně vztáhnou přímo k našemu aktuálnímu rozpoložení. Ideální čas probrat se vším nestráveným materiálem, upřímně vyslechnout volání vlastní duše. Přítomnost Pluta je zárukou hloubky, poctivosti, neúhybné pravdivosti k sobě samým. Postavení Luny ve Vodnáři dodá objektivitu, výjimečnou příležitost nahlédnout své ryze subjektivní prožitky s odstupem, pokusit se o nalezení systémového řešení, které nás však nemá svazovat, nýbrž osvobodit... OK, emočně to samozřejmě není žádná hitparáda, ale po nedávné bouři je evidentně potřeba uklidit...
Úplňková konstelace se Sluncem v Raku a Lunou v Kozorohu na 1°07' dvou kardinálních znamení. Dnes brzy ráno, něco málo po třetí hodině. To celé v konstelaci, kdy se ještě pořád vztahují dvojitým kvadrátem k dlouhodobě nastavené opozici provokativní, nervní Lilith (29°11' Panny) a téměř už stacionárně vyzenovaného Neptunu (29°54' Ryb). Emočně vypjatá konstelace potřeby citové jistoty, rodinného zázemí, tepla domova se dostává pod tlak našich zásad, našich ambicí a našeho veřejného obrazu. Tolik toužíme po bezpečí a pevném objetí, ale proboha, máme přece své limity! Kam až tohle může pokračovat? Nazí venku v dešti, zranitelní ve své senzitivitě jsme drceni naléhavostí vnitřního rozporu, točíme se ve víru zmatených naivních iluzí, sebeklamných představ a falešných nadějí, zahráváme si s myšlenkou oběti, trápíme se pocity viny a současně jsme bičování ostrou, spalující a nemilosrdně přesnou kritikou tolikrát podvedené, obelhané, zrazené, bolestně raněné, a v důsledku toho všeho už poněkud hysterické paranoidní Lilith, která se nesmiřitelně dožaduje spravedlnosti, i za cenu rozbití křehké rovnováhy a ztráty toho, co je nám drahé.
Mám mořskou nemoc. Normálně doma, na pevné zemi. Prý se tomu říká cestovatelská kinetóza. OK, pro mě, za mě... Moudrá kniha (nebo snad moudrá sova?) říká, že "kinetózu vyvolávají nízkofrekvenční vibrace, tedy kývání tělem různými směry. Rovnovážné a zrakové ústrojí, proprioreceptory v končetinách a v žaludku pak vysílají do mozku rozporuplné vjemy, mozek nenachází shodu informací a nevolnost vzrůstá".
Úterý? Středa? Středa! Jsem dezorientovaná v čase i prostoru, zmatená jak Goro před Tokiem a nechci to úplně svádět na Neptun, ale ty situace posledních dní neponechávají jedinou pochybnost. Ptala se kamarádka, o čem prý jsem psala, co že je ve vzduchu, že nic nechápe, nic nestíhá, ničemu nerozumí a má pocit, že jí někdo nafoukl hlavu heliem... co na to říct? Čti a nediv se. Psala jsem o... vzrůstající míře debility? Nevím, pracovní název pro můj aktuální funkční režim. Pokud to máte jinak, Bůh vám žehnej a nechte mě v klidu a v tichosti zešílet...
|
Archiv textů
July 2024
|