Předporodní tenze

Tenze už tu byla včera, co? Tak tohle ne, kvůli tomu to nečtu, abych se zas dočetla o nějaké tenzi, kruci! Dnes ráno mi napsala kamarádka vzkaz o beznaději a marnosti. A mně přitom přišlo, že já v jejím horoskopu tu naději vidím. Velmi zřetelnou, avšak nikoliv instantní. Velmi silnou, byť poněkud dramatickou.

A vyžadující práci. Velmi podobnou mému příběhu, který, kdybych ho nežila, budu považovat za fabulaci počítající s naivitou, neřku-li debilitou posluchačů. Anebo za plané utěšování, zcela smyšlené a naprosto nereálné. Příběh, v němž se dějí věci, které se za žádných, ale naprosto žádných okolností nemohou stát! A na to dám ruku do ohně!

No a něco podobného vidím i v tom horoskopu před sebou. V tom, který patří mé kamarádce. V tom který patřil mé včerejší klientce. V každém, který teď otevřu, protože to téma je tady! Už skoro! Těhotenství ve třicátém devátém týdnu. Zbývá porodit! Nový život, v nějž všichni doufáme, je tu, ale možná ještě ne dnes. Ne v podobě "vyjdu ráno na zápraží a tam se zjeví třpytivě bílý zázrak v záři slunečních paprsků". Přesto ho už všichni vidíme, cítíme nebo o něm jinak víme. Přichází skrze tu proměnu, o níž jsem se včera zmínila: skrze pohyby magmatu probouzející se v hlubinách naší duše nebo vnitřností. Pluto v trigonu a sextilu na osu lunárních uzlů.

Archetypálně lze Pluto přirovnat k mnoha postavám, situacím a jevům. Mně se v poslední době neustále zjevuje přirovnání průchodu porodním kanálem. Porod, stejně jako smrt, tedy procesy transformace a přechodu z jednoho života do druhého, patří do kompetence Pluta. A osobně velmi intenzivně vnímám, jak se v určitém bodě našeho bytí zvedá vír, sílí a roztáčí se, vytváří jakési tornádo v hmotě, rozevírá prostor a vzniká kanál, průchod, tunel, který nás silou přitahuje, vtahuje a pohlcuje ... a ačkoliv nevidíme na jeho druhý konec, víme, vnitřně víme naprosto bezpečně, kam vede. Je zřejmé, že na druhém konci už nic nebude takové, jaké je dnes. Zároveň víme (a víme to!), že život po porodu existuje!

Takže? Vnímáme konflikt potřeby jistoty (nikam nejdu, tady budu, tady to znám!) a nutnosti transformace, aby bylo konečně možné žít to, po čem toužíme. Vnímáme konflikt potřeby růstu (já to chci a chci to teď, jaká zase ku*wa proměna, už jsem úplně připravená!) a nutnosti dokončit proces zrození. Vnímáme konflikt obav, zda to zvládneme (já nevím, co mám udělat ... co když na to prostě nemám?) a nevyhnutelnosti děje, kdy si žádnou možnost nevolíme. Karty jsou rozdány, už to jenom žijeme. Situace, jak je rozehraná, se dá přirovnat k nástupu prvních křečí: "Ježíši, Maruško, fakt tě to tak moc bolí? Hele, tak víš co, necháme toho, zastavíme to!" Haha!

A proč o tom dnes mluvím? Protože Pluto je tím, kdo pohne současnou situací. Otázkou je kdy, protože plutonské procesy jsou pooomaaaléééé. Dnes však Luna prochází znamením Raka a vůči Plutu v Kozorohu je v opozici. Jen dnes a nejpřesněji krátce před polednem. Proto přirovnání k porodu, proto pocit tlaku a obav, proto vystupňovaná úzkost a hypersenzitivita. Pokud něco z toho prožíváte, prostě dýchejte z hluboka a vězte, že tohle je porod v harmonických vazbách: bez komplikací. Nicméně, pořád je to porod. Ale na jeho konci budeme šťastní! :)