Pravdivější než pravda

Venuše se na své cestě zpět Štírem skutečně činí. Vytahuje prastaré, až téměř neexistující příběhy, dávno zapomenuté v čase, aby na nich demonstrovala vývoj naší osobnosti, duše, prožívání, a taky nutnost a nevyhnutelnost transformace, sebepožírající princip Štíra. Rozehrává vyhrocené a extrémní vztahové situace a ukazuje na nich, že nelze oddělit světlo a stín, lásku a nenávist, respekt a pohrdání, a že jakkoliv se cítíme čistí a ve světle, neseme v sobě vždycky i temnou stránku. Vráží prst do nenápadné, skoro neviditelné škvíry, vrtá, ryje, roztahuje ji do šířky, aby nás vyšroubovala do krize a přinutila opustit pohodlný přístup „Ježíš, no tak to není úplně dokonalý, ale proboha, ostatní to mají daleko horší a furt dobrý!“, přiměla prohlédnout si skutečný stav věcí, konfrontovat se s pravdou, dohlédnout důsledky a pokusit se najít konstruktivní řešení raději teď.

A přituhne – shovívavý trigon Neptunu vůči Venuši pomalu střídá kvadrát k Marsu a Lilith, a samozřejmě k uzlům. Opakování netřeba. Pro příštích jedenáct dnů nevidím žádnou laskavou alternativu: řežeme rovnou do masa. Začínáme zítra, novoluním ve vztahových Vahách v přesném kvadrátu k Plutu v Kozorohu. Pak už se to střídá jedna radost, jak figury na orloji, tenze a pauza, a znovu a znovu.
 
Přežijeme to? Jistě! Bude to náročné, bude to bolet, ale z téhle (v podstatě kratičké) krize vyjdeme daleko poctivější k sobě i k druhým. Budeme si zřejmě muset přiznat spoustu nepříjemných věcí. O to nic, to půjde samo: Merkuru zbývají dva dny do vstupu do Štíra a rovnou naběhne do náruče opozičnímu Uranu v Býku. Můžeme vzít jed (ano, jed, to je za daných okolností ten pravý katalyzátor!) na to, že okamžitě padnou poslední zábrany, pokusy udržet status quo, zachovat zdání společenské přijatelnosti, politická či jakákoliv jiná korektnost letí rovnou do hajzlu a už tu trčí jen syrová pravda. Subjektivní, ale demaskovaná. Tenhle proces běží na úrovni vědomí – nekontrolovaný, neřízený, ale viditelný.
 
Souběžně s tím si o patro níž budeme muset poslepu hrábnout do historie i do nevědomí, po hmatu najít ložisko bolesti, místo svírané ledovou úzkostí, sžírané nejpalčivější hrůzou a připustit jeho existenci. Prohlídnout si je, osahat, pokusit se alespoň částečně vyčistit. Což se nám nepodaří, dokud poháněni strachem silou vůle svíráme tohle místo křečovitě zaťaté. A to děláme v určitém místě všichni. Máme štěstí, Pluto se nedávno obrátilo do přímého směru a spějeme tedy ke katarzi a k rozuzlení. Hadrem na podlahu nabere Viktor čistič vody z kýble se špinavou vodou a nahrubo nám stáhne všechn makeup z obličeje, abychom se konečně viděli v přímém světle, bez příkras, bez lží, bez pomůcek opečovávajících naše ego. Hm. Bolaví a vyčerpaní, ale pro tu chvíli už zcela odevzdaní a uvolnění tak získáme prostor k přeuspořádání toho, po čem toužíme, v co doufáme, co máme rádi a co bychom chtěli žít.

Pak už Venuši nabídne své rámě Saturn, dovolí jí opřít se a pomůže jí dobelhat se obdobím drsné rehabilitace ještě stále ve Štíru až do harmonizujících Vah, chvíli setrvat v konejšivých lázních a pak hurá, obrat a druhá šance zahrát to líp a bez falešných tónů.