Pouštím ...

Nevím, jak vy, ale já jsem si včera ještě plnými doušky užívala mimózního, halucinačního aspektu Merkur – Neptun, kdy věc nejsou takové, jaké se zdají: tedy pokud se na ně vůbec dokážete na vteřinu soustředit, než se vaše mysl znovu odpoutá od břehu reality a pluje prostorem jak bludný Holanďan.

Ráno jsem se minula na bazénu s kamarádem, protože jsme se oba domluvili „na zítra“, ale on to napsal před půlnocí, já po. Záznamy o konzultacích se v kalendáři svévolně posunovaly na jiné časy a klienti posílali vzkazy raději telepaticky. Telefon bez zásahu a bez upozornění měnil vyzvánění, a to si fakt připadáte jako magor, když sedíte nad ozvučenou kabelkou a čekáte, až to někdo zvedne. Večer mě duševně zcela vyčerpanou našli bloudit podzemním parkovištěm v marné snaze spustit klíčem blinkry na autu, abych vůbec poznala, které je moje ... odvezli mě domů, ale ještě den dva v tomto rytmu a už to budou Bohnice.
 
A protože Merkur sice postupně vazbu s Neptunem opouští, ale Mars do ní právě nastupuje, na víkend si raději rovnou naplánujte třeba sběr bylinek na lukách, bloudění po lesích, courání po mořském břehu, snový tanec v ranní rose, halucinogenní výlet nebo pobyt v meditačním ústraní. Máte-li v plánu cokoliv vyžadujícího přesnost či dochvilnost, Pán Bůh s vámi a zlé pryč ...
 
Možným přínosem obou těchto aspektů je uvolnění. Mentální i fyzické. Prostě vypneme kontrolu, rezignujeme na logiku, pustíme marnou snahu řídit svůj den, svět, život ... aspoň na chvíli. Ne každý to dokáže. Nelze sice plavat proti přílivu, ale vzdorovat tím, že se zapikoluju na místě, to možné je. Pokud tedy dokážeme pustit otěže, povolí křeč naší mysli i těla a začne se načítat nespecifická, pocitová, intuitivní informace o stavu našeho bytí. Ryzí a pravdivá, byť nepřichází cestou, na niž jsme zvyklí. Vzlínavá a neuchopitelná, nenechá se polapit procesorem v naší hlavě. A hlavně celistvá, nepotřebuje analýzu a systematickou kategorizaci, jíž běžně používáme pro interpretaci reality. Stačí v ní být a nechat ji na sebe působit ...
 
... a až odezní, pokusme se nezničit její hodnotu okamžitým vnitřním úklidem pod heslem „to byl zase úlet, musím to tu okamžitě dát všechno do pořádku a zpátky na místo“. Pokud svůj svět najdeme v jiném stavu, než jsme ho opouštěli, zkusme na chvilku zvážit možnost, zda tahle varianta není řešením situace, v níž jsme předtím zběsile a marně kroužili ve snaze vymyslet to vlastní hlavou a srovnat do latě urputným úsilím. Možná už je vyřešená ...