Podobenství o Martě a Marii

Konstelace bez vzduchu a retrográdní Merkur k tomu. Neustálé přemýšlení, točení v kruhu a marná snaha jednoznačně se rozhodnout, vyjádřit, najít odpověď, cokoliv sdělit a vyřídit. V tom se alespoň točím já. Vstala jsem brzo, abych stihla napsat dnešní post než propukne můj standardní den se všemi povinnostmi, a hádejte co? Vynucená aktualizace Windows, spustí se sama a po hodině, kdy chodím kolem dokola jak lev v kleci, jsme na pěkných 20%. Jistě to znáte. Ale dobře tak, energetické pole se zviditelnilo a předvedlo v pro mě uchopitelné podobě. Právě tahle epizoda je dokonalou ilustrací zacykleného mentálního prostoru.

Kdysi dávno jsem popisovala retrográdní smyčku jako situaci, kdy nás na jezu proud strhne, vyklopí, vtáhne pod hladinu a vodní válec už nás mele. Tehdy to bylo o Jupiteru, dnes o Merkuru, ale principiálně jde o totéž. Ostatně v Rybách jde o přirovnání daleko přiléhavější než tehdy (tuším to byly Váhy). Šance zorientovat se, překonat sílu proudu a dostat se ven vlastním nasazením je mizivá.
 
Dokud je Merkur v retrograditě, naším úkolem není pokročit vpřed, byť bychom si to sebevíc přáli. Smyslem téhle fáze je návrat a rekapitulace jednotlivých kroků nebo i celých projektů, které už nějaký čas nosíme v hlavě a snažíme se o jejich realizaci. Možná jsme někde udělali krok stranou a teď se plácáme ve slepé uličce, je potřeba zacouvat, abychom si uvědomili, na kterém rozcestí jsme se vydali šejdrem – a zkusit tu druhou možnost. Nebo třetí? Možná jsme jen někde něco opomenuli, zanedbali, nedotáhli a teď se vracíme situaci vyčistit, ujasnit si, co a jak, abychom se s novým vědomím vydali dál. Samozřejmě ne hned, počkáme si, až se zvedne závora. Pro ty, kdo spěchají a mají pocit, že teď nebo nikdy, představuje tahle situace kvalitní vopruz. Dá se to pochopit, ale současně asi všichni rozumíme tomu, proč bývá na silnici před přechodem u mateřské školky umístěn retardér, že jo? A ze stejného důvodu nám osud sem tam nařídí nucenou pauzu, případně revizní prohlídku.
 
A co teda mezitím? Nic, splýváme. Protože pořád platí, že jediná energie, která nás může tímhle obdobím provést, protáhnout přes splav bez nutnosti potopit se a spolykat galon vody, je Slunce v Rybách. A to nespěchá. Neplánuje. Nemíří. Neusiluje. Nesnaží se. Neaspiruje. Nekontroluje. Nemá pocit, že musí všechno řídit a ovládat, vymyslet a dokázat. Zkrátka netlačí na pilu. Tohle Slunce prostě je. Aktuálně Slunce splývá mezi 5. a 6. stupněm Ryb, zdánlivě nedělá nic a je to tak úplně v pořádku. Bylo by to v pořádku za jakýchkoliv okolností, protože i fáze odpočinku, odevzdání, přijetí, smíření a čekání patří do životního příběhu. Jenže naše společnost ve své valné většině věří v přínos žárovky, která nám umožní překonat tmu a makat i v noci, tuhle skutečnost často neumíme docenit. Jasně, teoreticky ano, a hned potom následuje „ALE …“. Náš mentální blok o nutnosti podávat výkon, o nutnosti uspět, o nutnosti stihnout je vydatně podporován společenským kánonem a taky čtyřmi planetami v Kozorohu.
 
Tak tedy znovu. Bylo by to v pořádku za jakýchkoliv okolností, aktuální okolnosti jsou však velmi specifické. Nejenže je naprosto OK nedělat nic a čekat, jak se věci vyvinou, jakou kartu nám osud přihodí. V tuto chvíli jde o řešení ideální, nejlepší a vlastně jediné možné. Jakákoliv snaha vzít věci do svých rukou je kontraproduktivní, upocená, marná. V podstatě se motáme osudu pod nohama a akorát zavazíme. Dokážeme-li ustoupit stranou, cesta se před námi otevře sama. Slunce se váže harmonickými vazbami k oběma koncům osy lunárních uzlů. Senzitivní jedinci nepochybují. Vnímají, že se děje něco výjimečného. Nepopsatelného termíny naší běžné řeči. Cestu sice ještě nevidí, ale už o ní ví. S očima doširoka otevřenýma v naprostém klidu a s nohama na stole vyhlíží, kde se vynoří. Ostatní lítají kolem a vyšilují, zbytečně a do úmoru. Podobenství o Martě a Marii.

A ať už za následný vývoj vděčíme sextilu Jupiter - Neptun anebo nastupující konjunkci retrográdního Merkuru se Sluncem, do dvou dnů se veškeré požehnání ukáže zjevným, naše víra dojde naplnění, nespecifický pocit vyššího vedení se projeví v realitě formou, kterou budeme schopni pochopit, a my dojdeme k momentu přijetí našeho osudového plánu. Wow! No a jen pro jistotu, ta zmiňovaná závora se tím ještě nezvedá. Film běží pozpátku, místy je dočasně pozastaven, zatím se ale můžeme podívat na trailer příští kapitoly.