Merkur pod tíhou zodpovědnosti

Fotografie 1 vote_20120814_3335 od  Bicycle Federation of Wisconsin  licencována pod CC BY 2.0     

Bez Luny v Blížencích se z retrogradity vyvázaný Merkur dnes může začít soustředit a postupně vyřizovat všechno, co si při své cestě tam a zase zpět vlastní hlavou nasbíral a uložil do operační paměti. U Luny sice není možné mluvit v pravém slova smyslu o nátlaku, nicméně včerejší synergie dvou rozjařených blíženeckých přátel na jednu stranu rozbila mentální stupor, uvolnila komunikační zácpu, pozvedla náladu a rozvířila hladinu zahnívající nudy, na druhé straně vygenerovala dokonale chaotické prostředí nabité podrážděným neklidem a duševní zběsilostí: „TVL, děcka, konečně zelená, tak hurá, valíme, závory ignorujte, vlak už nepojede, úprkem vprk, přelez, přeskoč, skrč se nebo se prostě prohryzej skrz!“ a dál už to běží samospádem jak v Disneyho komiksu podle mýtu o masových sebevraždách šílených lumíků. Přesné načasování amerických prezidentských voleb! Oooops! Proboha, kde jsme se to ocitli? Tady vidíte, kam až nás mohla tahle ustřelená kombinace dovést! Stabilní typy se probudily z letargie, rozjitření jedinci se ocitli na pokraji nervového zhroucení.

Ale ok, přežili jsme, vlna vzrušení opadá. Nálada dnešního dne je soukromá a minimalistická. Citlivá a hluboká, zároveň velmi konstruktivní. Emočně laděná, avšak nanejvýš uvážlivá a rozumná. Poněkud tížívá a sevřená, ale vysoce výkonná. Merkur se pomalu rozhýbává a my se znovu vydáváme vpřed územím na posledních čtyřech stupních Vah, kudy jsme už kdysi (bylo to koncem září) putovali. A protože je Merkur po otočce a ještě nenabral tempo, a protože i kdyby ho nakrásně nabrat chtěl, kvadrát Saturnu mu v tom zabrání, půjdeme pomalu a krokem. Půjdeme opatrně a velmi rozvážně. Věnujeme pozornost každému detailu, protože neřešíme povrchní operativu, ale bavíme se o úhelných kamenech své budoucnosti. A není to nezávazný potlach v přátelském duchu nad nahrubo nahozeným projektem. Jde o velmi vážný hovor, o zásadní rozhodování a je jasné, že při vědomí tak obrovské zodpovědnosti cítíme tenzi a úzkost. Dost možná budeme konfrontováni s vyjádřením autority, které nepotvrdí naše domněnky a názory. S vysokou pravděpodobností se střetneme s kritikou, omezením a nařízeními, jež se nám nebudou líbit, ale za daných okolností sklopíme hlavu a podřídíme se. V tuhle chvíli už totiž nejde o projev neposlušnosti jako formu sebevyjádření. Jde o dospělý a uvážený přístup k vlastnímu životu. A protože nás tudy osud vláčí už potřetí, bylo by opravdu stupidní neposlechnout téhle výzvy …