Plánovací kalendář

Planety běží, konstelace trvají, nového zatím celkem nic extra, ale spousta věcí na spadnutí. Tento týden čekáváme přestup retrográdního Urana z Býka zpět do Berana, jen na chvilku, v březnu už se zase naplno opře do pevně ukotvených životů fixních znamení, zatřese nehybnými strukturami, asanace, demolice a hned je prostor pro novou výstavbu.

Ve čtvrtek se Jupiter konečně vymaní z hlubokých vod Štíra a vrátí se do domovského znamení Střelce, a na to se fakt těším, protože jakkoliv přeju každému všecko dobré, Štíry nevyjímaje, v tomhle znamení Jupiter nemá příležitost předvést svůj potenciál v plném rozsahu a myslím, že všichni už se potřebujeme nadechnout, rozběhnout, roztáhnout křídla a rozletět k novým obzorům.
 
A konečně, deset dní zbývá do posunu lunárních uzlů do dvojice znamení Kozoroh – Rak. Tím se otevírá nová, téměř dvouletá (19 měsíců přesně) etapa, v níž se budeme učit bourat ochranné zdi normativního, dospělého chování, jehož úkolem je zakrýt naši přirozenou potřebu citového sdílení, péče, podpory, kterou často hodnotíme jako slabost. Aneb od vybudovaného ega zpět k původnímu volání duše.
 
A než si povíme něco o jednotlivých položkách tohoto plánovacího kalendáře, chtěla bych věnovat krátkou, snad uklidňující poznámku Vodnářům a dále Býkům, Lvům a Štírům. Všem, kterých se dotýká letošní obzvlášť vypečený, zacyklený, retrográdní, nyní už přímý Mars. Všem, kteří mají pocit, že už snad nemůžou běžet rychleji, ale ta doga s vyceněnými zuby je jim stále v patách, chroptí a slintá a nenechá je odpočinout. Všem, kdo mi píšou, co se to děje, že už mají čtvrtý antibiotika, kortikoidy, migrénu, virózu, zánět toho a onoho. Že se během jediného dne stihnout popálit, opařit, zalomit klíče, vypíchnout si oko, natrhnout sval a urvat kolo u auta. Že nemají stání, jsou nervózní, naštvaní, vzteklí, nemůžou spát a sere je celý svět. Neomlouvám je a nedělám nikomu alibi, každý se s tím musí vyrovnat po svém, ale chci říct, že Mars, planeta která se minimálně z části podílí na všech výše uvedených situacích, už po dlouhých čtyřech měsících opustila stínovou zónu své retrográdní smyčky a nyní sice ještě stále běží Vodnářem, ale už v plné rychlosti míří do Ryb, na hranici ji očekáváme do deseti dní a pak jen žbluňknutí, trochu to vystříkne a zasyčí, jako když hodíte rozžhavenou žehličku do vody ... a rozhostí se klid. Aspoň na chvíli. Vydržte! Vydržme!