Plakat je na místě ...

Možná je to můj pocit, možná jste to taky viděli: včera, a vidíme ještě i dnes. Slzavé údolí, kam se podíváš. Slzy spuštěné a úlevné, slzy hořké a palčivé, slzy potlačené a zaťaté, hluboké tmavé slzy skryté bolesti, slzy na krajíčku a skelné oči ... pocit opuštění, osamocení, odmítnutí, pocit nepochopení, nepřijetí, pocit nulové sebehodnoty ... kolektivní prožitek lidského utrpení v důsledku oddělení od primárního zdroje. Utrpení v jeho nejčistší podobě, bez formy a bez příslušnosti tomu kterému příběhu a člověku. Protože utrpení je tu s námi, tady na Zemi.

 
Slunce se znovu potkává s Chironem. V Rybách.
 
Vynechme zraněného léčitele coby externí roli. Konec konců, je to v nás. Někde v nás je zajizvená (či otevřená) rána, která nám při změně atmosférického tlaku opakovaně připomene bolestný zážitek svého vzniku. Síla té vzpomínky je neskutečná – nenápadná, ale obrovská. Má schopnost znovu nás vtáhnout do tehdejšího prožívání, znovu nás vrátit do doby dávno minulé a vyvolat pocity tak skutečné, emoce tak intenzivní, jako by se všechno dělo právě teď a ještě stále, pořád a po celou dobu naší existence. Osaháváme jizvu prsty, odchlipujeme okraje vytvořeného strupu a jsme nepochopitelně vábeni k tomu ho strhnout a ránu znovu obnažit. A taky to uděláme ... a jsme znovu v slzách.
 
Konec konců, jestliže se naše jizvy skutečně hojí při reoperaci spuštěné tranzity velkých planet přes Chiron, Slunce si vystačí s tím, že nenechá naše bolestné vzpomínky v klidu a znovu do nich vrazí prst. Auuu, to bolí! Stejně jako tehdy, jako by nás ve skutečném světě s jeho časem (pokud existuje něco jako skutečný svět a skutečný čas) nedělilo dvacet, třicet, čtyřicet či padesát let. A může se stát, že do téhle bolesti znovu propadneme ... bodejť, skrz slzy nevidíme na cestu a raz dva jsme v hluboké díře. Kombinace a sled emočních reakcí se může různit, ale nepochybně si vyberete svůj mix: strach, vztek, lítost, marnost, odpor, nenávist, zuřivost, rezignace, ... a slzy, slzy, slzy! A nemyslím si, že je to chyba. Asi jsme to potřebovali, protože nečekaný propad do temné díry zmobilizuje hormonální systém, adrenalin naběhne, pud sebezáchovy se aktivizuje a my se z díry panikou poháněni fofrem vyhrabeme, protože zůstat v ní nechce nikdo ...

... ledaže by chtěl, a k tomu už není moc, co říct. Identifikace s Chironem a se svou bolestí je totiž past! Jasně, bolí to a každý z nás tu bolest zná. Každý ji zažívá jinde a jinak.  Ale neznamená to, že já jsem chudák, ubožák a všichni mě litujte. Znamená to, že jeden každý z lidí, co vidíte na ulici, má svůj vřed v zadku a ten jednou praskne. Znamená to, že ať se kdokoliv tváří jako frajer s rameny přes celá záda, i on někdy doma v koutě brečí. Znamená to, že díky vlastnímu prožitku bolesti můžeme najít pochopení pro druhé a zbytečně do nich nekopat. Znamená to, že víme, jaké to je, a tahle zkušenost v nás dokáže vzbudit soucit. Znamená to, že máme schopnost podepřít ty, kdo právě bolest prožívají akutně. A je jen na nás, jestli a jak ji využijeme.
 
Konec konců, Chiron není jen zraněný, je to taky léčitel. A na to, abyste dokázali utišit něčí bolest nemusíte být doktorem. Kolikrát stačí jen pohladit.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------
 
P.S. Abych nezapomněla! Konjunkce Slunce s Chironem se tentokrát odehrává v kvadrátu k Saturnu. Což může mít taky spoustu významů a na první dobrou mě napadá: když teď víme, kde je díra na naší životní cestě, co přes ni dát pár klacků, zpevnit okraje a kolem postavit zábradlí, ať do ní nepadáme, kdykoliv poběžíme kolem? Jasně, je to provizorium – do doby, než dojde k rekonstrukci celé silnice. Ale varuju vás, kdo to neudělá a zase zahučí, může si za to sám!

A samozřejmě druhý výklad: Saturn je tím, kdo naše slzy blokuje: brečet je trapný, jsi ubožák, podívej se na sebe, srabe ... a tak, však to znáte. Natloukli to do nás kdysi dávno a teď už to nějak nejde prolomit, nejde nám se rozbrečet, pohrdali bychom sami sebou a sami sebe klackem srovnáme do latě! I když ta úleva musí být fantastická! No tak, možná je čas prolomit tenhle blud: kvadrát Slunce + Chiron versus Saturn je přesně o tom! A když to nejde prokopnout, pojďme ho rozpustit! Slzami. A neříkejte si, že to nejde. Jasně, že to nejde - kdyby to šlo, neřešíme to. Říkejte si, že to chcete a dokážete, protože to dává smysl! Protože vaše dosavadní přesvědční je patologické. Zalezte si do kouta a trénujte. Nikdo vás nevidí, jste úplně sami ... ano, já vím, že ten autocenzor je ve vaší hlavě a je tu s námi, ale sorry, míň nás na to už být nemůže :)

P.P.S. ... ještě jedna poznámka: Plakat je na místě. Nechci teď mluvit o očistné, uvolňující funkci pláče, ale pevně věřím, že to tak všichni bereme. Nikomu z nás nepřijde divné, že chodíme na záchod vypouštět toxické látky z těla, proč bychom měli toxické látky duše držet v sobě? Umíme se vymočit, naučme se vyemočit. Ta úleva! Promiňte, téma je společensky nevhodné, ale tenhle diskusní prostor neaspiruje na to být kulturním salonem.