Osudová

Luna druhým dnem v Kozorohu. Venku sychravo, na FB jeden seriózní text za druhým, všechny doprovázené vesměs černobílou fotografií. Včerejší kontakt Luny se Saturnem přinesl účelný, strohý minimalismus, úspornou funkčnost, uzavřené emoce, vědomí povinnosti anebo taky únavu, pocit osamocení či potřebu samoty, úzkost.

Co nás čeká dnes? Pluto. Taky pěkný, ne? Probudila jsem se brzy nad ránem, ve chvíli, kdy můj sen začínal nabírat charakter béčkového hororu, protože tohle znovu vidět nepotřebuju. Kdybych chtěla být důsledná, řeknu teď, že jsem hned za dveřmi ložnice potmě šlápla na mrtvou krysu nebo nám v koupelně vytekl odpad a zalil podlahu – naštěstí ne, ale pěkně by to k dnešní konstelaci sedlo. Takže zatím jen stojím u okna, počítač na parapetu a psaní doprovází úporný dávivý kašel z ulice – stará paní venčí psa a může se roztrhnout vejpůl, i to je velmi typický úkaz ve spojitosti s pánem podsvětí.
 
Pluto obstarává osudové momenty, kdy jsme se zasekli, trčíme v pasti, nedokážeme se pohnout z místa, možná už rezignujeme. Naše vnímání je často natolik ponořeno do dané situace, že nejsme naprosto schopni náhledu. Z hluboce subjektivního úhlu pohledu se zdá, že tohle prostě žádné řešení nemá, už jsme zkusili všechno a bez výsledku, potácíme se v bludném kruhu a pomoc odmítáme, nepřipouštíme, cítíme ji jako vměšování a naprosto idiotské plky někoho, kdo ani zdaleka nechápe podstatu věci a bude mi vykládat, co musím udělat. Nebudu dělat nic, klidně tu chcípnu, už je mi to jedno.
 
V tuhle chvíli je potřeba zabrat a pohnout kolem osudu. My sami toho nejsme schopni. Nevíme jak, nevíme proč, nechceme. Rezignovali jsme. Kašlu na to, nechte mě být!  A nikdo jiný to za nás udělat nemůže. Takže musí zabrat externí síla a patovou situaci rozlousknout. Jako ořech. Jenže víte, jak to s ořechy chodí: někdy se podaří otevřít skořápku na jedno cvaknutí, v ruce máme dvě fotogenicky dokonalé poloviny, ale k jádru se stejně nedostaneme, je potřeba ho vypáčit. Někdy to prostě nejde vůbec, pak dojde na dupání, drcení, údery kladivem a jiné, ne zcela jemné metody. Se ztrátami musíme počítat.
 
Tak. Nerada bych navodila dojem, že dnešek bude existenciálním zlomem a katastrofickým dnem. To vůbec. Ano, Luna může fungovat jako katalyzátor, pomyslná poslední kapka, která dopadne ve chvíli, kdy je situace dokonale nastavena, zaklíněna, zatnutá a už se opravdu čeká jen na lehoučký závan větru. To platí pro ty, jichž se aktuálně Pluto dotýká na nejcitlivějších místech. Tedy pro ty, kdo mají nativní Lunu, ale i Slunce, Merkur, Venuši či Mars mezi 19.-20. stupněm Kozoroha, případně Raka, Berana nebo Vah. Tady dnes může dojít k průlomu.
 
Ostatním se situace manifestuje symbolicky. Ale i symbolika v nás vyvolá mimořádně intenzivní emoce. Pocity a prožitky tlaku, nutnosti, konečnosti, bezmoci, paralýzy, závislosti, ponížení, žárlivosti, vydírání, a ovládání, manipulace, násilí, zastrašování či viny. Vnější nastavení de facto není nutné. Všechny tyhle proudy vyvěrají z nitra naší duše a spouštěčem může být cokoliv: černá kočka přes cestu, pocit nepochopení, injekční stříkačka u doktora nebo nekonečné čekání na telefon, který nezazvoní. Anebo zazvoní.
 
A tak si k tomu pusťme Osudovou v poněkud odlehčeném provedení ... i když, nevím, že bych měla na konci nějak extra silný pocit euforie, to zas říct nemůžu. Na druhou stranu, všechno má svůj význam a krom toho, Slunko si s Plutem právě dnes podává ruku příznivým sextilem, což sice neubere našim pocitům, nicméně je tu reálná šance, že kousek skořápky odloupneme a jádro zůstane vcelku.