Omluva kadeřníkům

Mám v Býku Slunce a taky Venuši. Ve fixním Býku. Tu Venuši, co říká, co by chtěla. Buďte si jisti, že tahle Venuše to ví úplně přesně a tak to tak bude! A  běda jak ne! Pak mám samozřejmě ještě planety jinde, ve vzduchu a zejména ve Vodnáři, takže chápu, že tahle moje zatvrzelá umíněnost je vlastně trapná, ubohá a k smíchu. Kromě planet pak mám vychování, společenskou fasádu

 jakž takž vytrénované sebeovládání (ale nic moc, spíš nic, než moc). Všechny tyhle osobnost definující charakteristiky mě drží na uzdě, když na to přijde. A ono na to občas přijde. Hmm. Já to prostě všechno chápu a strašně se snažím a fakt se držím a dokonce často předstírám úsměv, nakřivo. Ale pořád to nijak neubírá vzteku, který uvnitř ve mě roste, stoupá jak červená hladina v komiksové postavičce a jen jen čekáte, kdy exploduje a urve jí to hlavu!

K explozi většinou dojde v až soukromí. Naučila jsem se včas odejít. Ve chvíli, kdy už je situace neúnosným utrpením a já vím, že jindy klidný Býk spěje k brutálnímu záchvatu zuřivosti, odsunu se někam hodně bokem a pustím to ven. Řvát je fajn, ale jenom řev nestačí. Býk potřebuje vidět ovoce své práce, potřebuje hmatatelné výsledky ... Býk demoluje. Už jako dítě jsem musela sem tam něco zničit, chudáku bratrovi jsem rozdupala model Karlštejna z papíru, lepil ho snad rok! Princeznu na obrázku, které maminka pro lepší identifikaci s šilhavou holčičkou přimalovala brýle, jsem vzápěti ve vedlejší místnosti rozcupovala na tisíc kousků. Na poradě v práci jsem měla volbu: buď rozbiju kolegovi hubu nebo odejdu na toaletu a v klidu vykopnu ze zdi dveře i s futrama. Tak.

A proč o tom píšu? V Býku je momentálně Merkur a Luna. A já jsem byla u kadeřníka.

Kadeřníků v mém životě je mi opravdu líto. Vybírám si ty nejlepší, oni jsou famózní, já se strašně snažím, ale nikdy, opravdu nikdy to neklapne! Skutečně nepochopím dámy, co si nechají udělat vlasy, aby mohly jít večer do opery! Nebo se nedej bože nechají učesat na vlastní svatbu! Prostě dovolí komukoliv cizímu, aby vtiskl jejich vlasům svou představu toho, jak by ta žena měla vypadat. Jakkoliv úžasnou a oslnivou představu, nemluvíme tu o nějakých hubkařích, ale o expertech z nejvyhlášenějších salonů. Marný! Rozumím tomu, že kadeřník to umí, ví, co vlasy potřebují, má k dispozici všechny technologické vychytávky, za sebou školení, odborné oko, šikovné ruce, vkus a šmrnc a sleduje, co je in ... ale ježíšikriste, to jsou MOJE (Býk!) vlasy a chci je mít po svém! A tady musím dodat, vzhledem k četným komentářům, že já jim přesně definuji své přání a oni ho opravdu svědomitě plní, a přesto to nesepne ... není to ničí zlá vůle nebo neschopnost se domluvit, je to prostě tak!

Bohužel, neumím se ostříhat sama. Takže ke kadeřníkovi občas dojít musím. Střih je vždycky perfektní. Ale pak přijde na řadu styling! Trpím a ačkoliv si v duchu recituju uvolňující mantry, nepomáhá to. Oči mám zavřené, protože sledovat proces formování cizí představy na mé vlastní hlavě považuju za zostření trestu (o namodralém světle zářivek a těch slušivých přehozech přiškrcených pod krkem ani nemluvě). Pokud sem tam oko opatrně rozlepím, dost se mi přitíží a potřebuju zhluboka dýchat. Ve chvíli, kdy normální klientky šťastně odhazují zástěru, nadšeně si v zrcadle prohlížejí své nové já, rozverně štěbetají s kadeřnicí a těší se, jak půjdou s novým účesem ven a užijí si ho, plazím se poslepu ke dveřím, nasazuju tmavé brýle, prchám do auta a se zaťatými zuby jedu k nejbližší sprše, abych si tu hrůzu spláchla ... aaaaaaaaaaaaach .... a přečesala po svém!

Už je mi líp, sprchu mám za sebou. Tímto se všem kadeřníkům ve svém životě moc omlouvám. Vím, že jsem postižená. Ty pocity viny bych vám nepřála. Vykupuju se zpropitným. Je to nesmysl a nepomáhá to, ale nic jinýho mě v tu chvíli nenapadne. Co naplat, nějak s tím už dožiju ...

Jo a ještě k té Luně v Býku! Ráda bych řekla, že si po brutálním restartu v Beranu trochu odpočineme, ale asi ještě ne. Slunce se zítra potká s Uranem v elektrizujícím záchvatu, ono už je to cítit teď, ale tak aspoň to ten Býk přibrzdí :) Se mějte fajn!