Olga Jeřábková

Retrográdní Venuše, protože na tu bychom málem zapomněli, ta ještě letos nejela na kolotoči pozpátku, a to by tak hrálo, všichni už se svezli, všem už je špatně a vystupují, ale ona to ještě prubne a do toho ledna, kdy retro kolotoč definitivně balí a odjíždí na novou štaci, to prostě stihne. A just jo! Takže hup na zvonkovou dráhu a ode dneška do půlky listopady, ať to máme komplet.

Venuše nastupuje na svou vytouženou jízdu se vší intenzitou, jak děcko, co záchvatem zuřivosti v uličce supermarketu právě přimělo otce koupit čokoládu z reklamy nebo se hanbou propadnout do západního Německa (pardon, jen jsem včera prošla kolem obrazovky), případně obojí. Je toho času ve Štíru, kde jí vládne Pluto, respektive Mars, dva chlápci, co s něhou parního válce, avšak o to vášnivěji, hladí sedmikrásky v trávě. Zpětnou jízdou se během své retrográdní smyčky vrátí zpět do domovského znamení Vah, takže se sice zdržíme a postojíme si na pouti o trochu dýl, než jsme měli v plánu, ale dostáváme čas navíc a k tomu snad ve finále dojdeme úlevy, vydechnutí a chvilkového zklidnění rozbouřených emocí.

A protože do finále daleko, zatím se soustřeďme na to, kde jsme to v oblasti spravované Venuší přepálili. Možná při čekání zjistíme, že vedle nás stojí někdo, kdo nám hnul žlučí, s kým jsme se zasekli, měli bychom si co vyříkat a můžeme doufat, že než se kolotoč zastaví, tenze a křeč v leckterých našich vztazích povolí a my znovu najdeme ztracenou rovnováhu. Prostě si přerovnáme události minulé. Ujasníme si, na čem nám opravdu záleží, co už je za čárou, co můžeme vyjednat a co už nelze tolerovat. Co nám vadí, drželi jsme to v sobě a už nemůžeme anebo jestli stojí za to se kvůli tomu stresovat a nebylo by lepší se na to vykašlat, protože nejde o nic než naši uraženou ješitnost. Přestaneme zběsile utrácet, protože peníze nám pocit štěstí nekoupí, ke spokojenosti se neprožereme čokoládou, nedojdeme jí ani s novou kabelkou, dokonce ani tím, že sbalíme kohokoliv, na koho ukážeme prstem. Možná si přiznáme, že rifle se sice při praní srazí, ale ne o dvě čísla a asi bychom si měli srovnat hodnoty a nejspíš na sobě trochu máknout, abychom se na konci téhle rekapitulace cítily samy se sebou spokojenější a vůbec si připadaly takové hezké, milé, svěží, hebké, žádoucí a veselé jako Olga Jeřábková ... teda než se sama umřela, k čemuž beztak došlo s Venuší ve Štíru, kam se po obratu zase vrátíme, hurá!