 Sehrála jsem včera dokonalý saturnský výstup při návštěvě své sestřenice a její rodiny, s nimiž se vídám jednou za rok či dva, když jsem důrazně a opakovaně prohlásila, že si nepřeju, aby se moje dcera průběžně krmila gumovými medvídky a čokoládou. Už ve chvíli, kdy mi slova vycházela z úst, jsem vnímala jejich nezvyklou a nekompromisní zásadovost, ačkoliv jinak jsem poměrně svobodomyslná a pro mnohé až nedbale laxní matka. Vím, že to mysleli dobře. Ale najednou jsem cítila, jak neuvěřitelně mě vytáčí téměř frontální útok na hranici zdravé výživy, kterou jindy sice držím ve vědomí, ale hájím poměrně laxně. Tříleté holčičce můžu těžko vyrvat lízátko z pusy, aniž bych spustila hysterický jekot, ale zajímavá věc, ani u dospělých se moje argumentace nesetkala s pochopením. No jo, Saturn není zrovna populární týpek ... Tedy, minimalistická, sevřená, energeticky koncentrovaná a ve svém projevu jednoznačná konjunkce Slunce – Saturn je právě teď na maximu. Ještě dnes a zítra už začneme rozvolňovat. Na jednu stranu nás tahle vazba může blokovat přibržďovat a frustrovat, nedává žádnou naději, nenabízí příležitost k rozjezdu, nepodporuje radost a schopnost vidět světlo aspoň na konci tunelu. Někdo na něj nejspíš hodil deku. Marnost nad marnost, v lepším případě rezignace a odevzdání, v horším malomyslná depka.
Na druhou stranu však máme díky aktuální vazbě Slunce tělo na tělo se Saturnem příležitost plného soustředění na to srovnat záležitosti svého života, dotáhnout, co zůstávalo nedokončeno, uzavřít vše, co uzavřít lze. Kamarádka (Kozorožka, jak jinak … děkuju, Ali) mi poslala fotografii holého stromu na bílé zasněžené pláni s popisem „nic není skryto, všechno je vidět, stačí se rozhodnout, co je třeba ponechat a co odřezat“. Dokonale to rezonuje s mou osobní potřebou propustit ze svého života vše zbytečné, vše, co už nepotřebuji, co mi nepřináší užitek, co s sebou vleču ze zvyku a bez přínosu pro budoucnost. Aby se veškerá síla vědomí mohla soustředit na to podstatné. Slovo „čistka“ mi nepřijde úplně přiléhavé, ta historická pachuť zvůle a násilí. Zatímco tohle je jiné: naprosto vědomé proklestění, rozhodnutí a odložení všeho, co už nežije, co je vyčerpané a mrtvé. Možná má v sobě stopu smutku za tím, co bylo a už se nevrátí, ale zároveň otevírá cestu novému. Celkem oprávněně lze namítnout, že poté, co se Saturn dva a půl roku vláčel územím Kozoroha, není už takové příležitosti znovu zapotřebí, měli jsme spoustu času vytřídit co ano, co ne. A přesto, sama velmi přesně cítím, že jsem si některé věci ponechala navzdory tomu, že už měly být pryč. Snad z nostalgie. I teď ji vnímám. A znovu odřezávám a uzavírám. Jen dva dny. To zvládneme. Pak se Slunce odlepí od Saturnu a vběhne do náruče Jupitera, energetické zhoupnutí a obrat na patě prakticky o 180° a frčíme … Ty jo, a to jsem původně chtěla napsat tu hezkou náladovku o Venuši v sextilu k Neptunu … platí, mysleme na ni, užívejme plnými doušky a já se zkusím přeladit a ještě ji zmínit v samostatném textu, sem se to teď nějak nehodí nebo co … Comments are closed.
|
Archiv textů
April 2025
|