Nesahat, nevstupovat!

Fotografie Estação do Oriente od Enrico Strocchilicencována pod CC BY 2.0    

Setkání Venuše v Kozorohu se Saturnem jsme sledovali a zažili včera a předevčírem, dnes se Venuše potkává s Plutem. V obou případech jde v podstatě o čistý kontakt, trojkonjunkce Venuše + Saturn + Pluto nenavazuje žádné další aspekty: nikdo do nás zvenčí neklavíruje, energetický proud mezi námi a protějškem běží bez jakýchkoliv externích vlivů. Můžeme tak téměř v laboratorních podmínkách sledovat vývoj jednotlivých vztahů a dokonale načíst působení Saturnu i Pluta v rovině partnerství, estetiky a hodnot. A nijak se nelimitujme co do jejich počtu, tento vliv působí plošně a zažíváme ho paralelně s různými lidmi.

Schůzka Venuše se Saturnem nás konfrontovala s přístupem partnerského minimalismu. Úsporná komunikace, citová uzavřenost, funkční korektnost. Vztahy se jeví jako úkol, závazek a zodpovědnost, snad i povinnost. Je důležité přistupovat k nim seriózně. Je třeba na nich pracovat. Že jsme si to neužili? Že (není-li nám tato energie vlastní) jsme se mohli cítit podivně sevření? Úzkostní, odcizení?

„Jak to jako myslíte? Vždyť jsme udělali vše, co bylo na programu, ne? Splnili jsme své penzum, takže v pořádku! Za mě zcela uspokojivý den plný kvalitní mezilidské interakce“, nechápe nativní Venuše v Kozorohu, případně v tvrdé vazbě k Saturnu.   

„Aha, no tak dobře, tak teda v pořádku, co taky jinýho … mně to teda připadá, že se snažím, ale ne a ne roztát, jako bych se objímala přes zeď, líbala přes skleněnou příčku“, pokývne hlavou Venuše nativně obsazená ve vřelejší konstelaci. Hm.
 
Dnes se energie přátelských, partnerských, zkrátka 1:1 vztahů mění a nabírá grády. Prožívání se stává až fyzicky intenzivním, nátlakovým a silovým. Může to začít jen nenápadnou poznámkou, situací, ve které nemáme co říct anebo odpovědět nechceme, pokusíme se neslyšet, případně uhnout nezávaznou replikou. Proboha, proč bychom se měli zabývat takovou banalitou, vždyť o nic nejde! Jenže ono to v nás trčí. Nespecifický pocit napětí a tlaku, žárlivosti a strachu, snahy o ovládnutí či manipulace v nás přetrvává a kdesi v útrobách si kyselina skrytě leptá cestu k místu, kde jsou deponovány naše absolutní hodnoty. Nedotknutelné hodnoty. Hodnoty, jichž si ceníme nade vše, na nichž visíme, bez nichž si nedokážeme svou existenci představit. Hodnoty, jichž si nemusíme být plně vědomi, tak dokonale je dokážeme maskovat a skrýt před druhými i sami před sebou. Nicméně při troše objektivity, poctivosti a sebereflexe jsme si už za ta léta nutně museli všimnout podivných reakcí vázaných k určitému tématu, a pokud ano, jsme doma (Pluto v nativním horoskopu, pozice v domě a znamení, aspekty k dalším planetám). Hodnoty, u kterých si vysloveně nepřejeme, aby se o ně kdokoliv otíral, sahal na ně, zlehčoval, zpochybňoval nebo je dokonce vyvracel! Jenže to se přesně děje.
 
Je vysoce pravděpodobné, že se dnes někoho dotkneme a někdo se dotkne nás. Doporučeným způsobem (samozřejmě poté, co odezní přirozená reakce potřeby vrátit to tomu kreténovi stejnou a větší měrou) je odvrátit pozornost od domnělého původce problému a pokusit se introspektivní sondou najít důvod, proč nás to dráždí, bolí a žere. Pokud se nám to podaří a dokážeme přenastavit (čti: uvolnit) parametry nedotknutelnosti, kontroly a osobní vůle, máme vyhráno.
 
Reakce na takovou situaci se různí podle nativních dispozic a úrovně zralosti. Sofinka, dynamická a emotivní svým založením, si hned po ránu sjela dva záchvaty zoufalého, vzteklého odporu, při kterých sebou praští o zem a v slzách bezmoci zuřivě kope rukama nohama. Jak jí rozumím! Čímže neříkám, že to snáším v klidu, konec konců, tlak vyvolává protitlak, a tak se navzájem všichni řetězíme a propojujeme v jediné sílící vlně. Spíš jsem měla na mysli, že bych si taky s chutí kopla, řízla sebou na podlahu a vyřvala ze sebe, co mě žere, ale znáte to: dvouletému okolí tohle chování s kyselým, kritickým výrazem toleruje a nějak to přetrpí, mně by to nejspíš neprošlo. Naproti tomu můj muž, jehož výkyvy nálad se bezlimitně blíží nule, to prý necítí vůbec. Dlouho jsem si myslela, že je prostě inertní, a do značné míry je, ale skutečnost, že nedokáže rozpoznat svou reakci, má daleko spíš co do činění se zmiňovaným popřením a vytěsněním než se sebeovládáním. Každopádně, omezil se na důrazné odmítnutí nabídky, kterou by za jiných okolností zřejmě lehce přešel anebo akceptoval.
 
A tak. Dva dny. Pátek a sobota. V neděli se Venuše odlepí a konečně jsme z těch vztahových her venku. Hold on, stay tuned, survive!