Nepředatelná zkušenost

Tohle je normálně tepenný krvácení, co se ho podařilo zastavit palcem narvaným přímo do rány, ale co teď s tím? Transplantace kostní dřeně bez umrtvení, to je možná přesnější. Konec konců, kosti ke Kozorohům patří, reprezentují onu absolutně osekanou strukturu věcí, situací, dějů. A dnes, druhého dne s Lunou v tomto znamení, se teda zase dostáváme k tomu nejryzejšímu jádru.

 
Nechápu, jak je to furt možný, ale na programu je znovu ta mravoučná hra o zodpovědnosti, trpělivosti, vážnosti. O retrospektivních hloubkových vrtech do vlastní duše, o restrukturaci a transformaci. O principu křivdy a následné bolesti, a taky o tom, jak navzdory vší pociťované touze po zadostiučinění uděláme nejlíp, když jí nepodlehneme. O tom, že deklarovat „všechno nebo nic“ je prázdným výkřikem marnosti a zoufalství, jako bychom snad měli volbu z toho kolotoče vystoupit. O tom, že to všechno kolem nás jsou jen kulisy, jedinou jistotu a stabilitu najdeme v sobě a že obviňovat cokoliv okolní situace či procesy je nesmysl. O tom, že ve chvíli, kdy se zastavíme, vypneme a poctivě podíváme dovnitř, uvidíme celou pravdu a pochopíme, že to všechno kolem je jen šaráda, karneval masek tančících kolem nás, a i když už jsme unaveni, možná ve stresu, možná v panice, možná cokoliv, jsou to pořád jen maškary naší mysli. Maškary představující naše démony a strachy, naše traumata a zranění. Ale každý karneval jednou končí, hudba dohraje, vířící rej se vytratí a my vytřeme poblitý záchodky, zameteme v sále, zhasneme a jdeme dál. S neuvěřitelně silnou zkušeností. S poznáním, které nám nikdo nevtloukal do hlavy ani jsme se o něm nedočetli, my jsme si ho odžili – v tom je jeho hodnota, jeho transformační síla, a proto už nikdy nezapomeneme.