 Merkur stále retrográdní. Včera se minul se Sluncem, konstelace označovaná termínem „planeta v srdci Slunce“ (cazimi). Když už se bavíme o srdci, můžeme tuto situaci přirovnat k procesu defibrilace, kdy je skomírající pacient doslova vytržen hrobníkovi z lopaty dávkou elektrické energie a místo aby se odporoučel, vzepne se k nebývalým výkonům. Jako náš mozek včera. Ať už jste na světlo boží vytáhli paměťové karty s poklady dob dávno minulých, pochopili důležitou informaci týkající se poznání plynoucího z krizového vývoje posledních 40 dní, překonali osobní rekord v kombinovaném přespolním běhu, v logistickém maratonu či na soutěži v sudoku. Dnes už se Merkur Slunci vzdaluje, de facto prochází zónou, kdy jej sluneční paprsky spalují a zastíní, takže jeho výkon opět ochabuje a slábne. K tomu couvání a naprostá absence vzduchu v dnešní konstelaci. Dopolední Luna ještě v Rybách ani odpolední Luna v Beranu naši kritickou racionalitu taky nepodpoří – ze zmatené malátnosti se přepneme do hektického tempa, ale logika a časoprostorová orientace stále na úrovni mentální retardace. Je jasné, že svoje nejlepší intelektové období máme za sebou. Až do příští neděle se přiklopeni pod pokličkou dusíme ve vlastní šťávě a žádné větrání, ani závan svěžího větříku, ani jedna čerstvá myšlenka, vysvobozující zpráva … prostě co máme, to máme, a v tom se vyšťavíme. Nové impulsy až další týden.
K té Venuši jsem se samozřejmě nedostala. Ne v sobotu, jak jsem slíbila. Nicméně, aspoň zpětné ohlédnutí – můžeme si to dovolit, Merkur je retrográdní, nikam nespěcháme, všechen čas máme k dispozici právě pro tyto revizní příležitosti. Možná si pod pokličkou ještě rádi odpočineme, prohřejeme se a všechno zrekapitulujeme. A že je co, bylo toho opravdu až nad hlavu. Teoreticky dosáhla nátlaková opozice mezi Venuší a Plutem svého vrcholu v neděli dopoledne. Ale to je technická poznámka a její platnost se blíží nule. Jednak proto, že opozice je aspektem s nejširším orbisem, takže měřeno rychlostí Venuše trvá klidně několik dní. Za druhé proto, že Pluto není jen tak nějaký patník u cesty, jeho působení spíš připomíná sonar, který nás zaměří, sotva se přiblížíme sledované zóně, a provází nás celou dobu se zacíleným hledáčkem a prstem na spoušti. A o co tedy šlo? To je různé. V podstatě o to, že někdo musí z kola ven. A je celkem jisté, že ačkoliv nejspíš budeme schopni definovat jeden ústřední leitmotiv, nejde o jediné téma. Pluto má velký záběr a jeho působení běží v několika liniích současně, jen ta intenzita se různí. To zní drsně, jak to mám chápat? Záleží na tom, nakolik se vás tahle konstelace dotýká v nativním horoskopu. Pokud jste v první linii pod intenzivní kontrolou Pluta, to znamená, že máte osobní planety v rozmezí 21°-22° Kozoroha, Berana, Raka nebo Vah, můžete to brát skoro doslova: někdo musí z kola ven! Pro nás ostatní jde o metaforu, nicméně ani ta neproběhne bez povšimnutí. Pro někoho nebo něco už tu není místo. Máme toho dost. Už to nejde tolerovat. Nefunguje to a argumenty typu „mně se to nechce řešit“ nebo „to nestojí za tu námahu“ už neobstojí. Tahle čistka – poslední v řadě – se může týkat všech životních situací spadajících do kompetence Venuše, tedy vztahů, lásky, radosti, schopnosti užívat života, vzhledu, estetiky, umění a peněz. Necháváme se využívat? Nedokážeme žít to, po čem skutečně toužíme? Neumíme si říct o přidání? Nenávidíme svou práci? Nebo dokonce sami sebe? Nesnášíme pohled do zrcadla? Ať dostaneme cokoliv, nedokážeme být spokojeni? Pohrdáme svým partnerem? Nesneseme se se sousedy? Potřebujeme kontrolovat své děti? Žijeme v chorobné závislosti? Sžírá nás závist a žárlivost? Neumíme se vymanit z manipulativních vztahů? Snažíme se ovládat své nejbližší pomocí vydírání a pocitů viny? Nikdy neodpustíme své bývalé kamarádce? Nemluvíme s otcem až do smrti? Jeho nebo vlastní? … Tohle a mnoho a mnoho dalšího. Něco z toho jistě znáte, ať už z osobního prožitku či z pozorování, že? Shrnuto podtrženo, Pluto nás dotlačí do vyhrocené situace, v níž si hrábneme na dno svých možností. Dotlačeni do kouta budeme znovu (po kolikáté už? letos je to vážně vydatná dávka!) konfrontováni s pravdou. A konečně si uvědomíme, že žijeme cosi patologického. A to musí skončit. Protože jestli ne, rozleptá a sežere nás to zaživa. Díky této zkušenosti přistoupíme k nepopulárnímu, nicméně naprosto nutnému rozhodnutí vedoucímu k obrodě našich vztahů, sebehodnoty, životního uspořádání, … a protože všechno chce svůj čas, dostáváme čas dozrát, své poznání transformovat v rozhodnutí a rozhodnutí realizovat. A možná to bude bolet. Nebo teda: určitě to bude bolet. A možná nás to bude stát víc, než jsme čekali. A možná přijdeme o své oblíbené pohodlí, o svou oblíbenou masku, o svou oblíbenou iluzi, o svou oblíbenou pózu, o svou oblíbenou lež ... no jo, co už … to je život. Comments are closed.
|
Archiv textů
May 2025
|