Na obzoru plachta bílá ...

M.J. Lermontov: Na obzoru plachta bílá
Neptun. Na jižním uzlu. V sobotu se obrací do přímého směru, což znamená, že už nějaký čas pomyslně zpomaluje, přibržďuje, chystá se k otočce. Z našeho pozemského pohledu to vypadá, že se zastavil v určitém bodě a odtud se už pár týdnů (neřkuli měsíců) valí cáry mlhy, nejistoty, iluzí, představ ... A nikde nic konkrétního, nic, čeho bychom se mohli chytit, od čeho odrazit a jít dál.

Není to stagnace ve smyslu strnulosti a rigidity. Je v tom pohyb, velmi vláčný, snový, malátný. Klidný, ale těžký. Nezacílený. Je to pohyb oblak plujících po obloze, plynutí páry nad jezerem, tanec jindy lehkonohé víly znaveně se potácející na paloučku ... bylo by mnohem snazší lehnout si a spát a spát ...
 
Nejprve, s vypětím všech mentálních sil a před propadem do oceánu hustých mraků, si vyjasněme načasování. Neptun je planetou s dlouhou oběžnou dobou, trvá mu 165 let než dokončí jeden okruh kolem Slunce. Ze Země se nám jeho posun po dráze jeví jako velmi pomalý. V jednotlivých znameních setrvává léta. Toho času, vlastně už čtyři roky, prochází svým domovským územím, územím Ryb. A tady se spojuje s jižním lunárním uzlem, který se chviličku předtím, na jaře, setkal s Chironem. Hluboké zranění, dlouhodobá léčba, sbírání odvahy k operaci, anestetikum, celková narkóza a následně definitivní rozpuštění bolesti ... mělo přijít! Operace proběhla, ale anesteziolog Neptun se opozdil. Typicky! Nikdy nechodí včas! A neumí své záležitosti dotahovat, neumí ukončit nic … ví, že musí věci a situace pouštět, ale nechce ... někdy nechce tak strašně, že raději začne před jižním uzlem couvat. Což přesně udělal. Od léta letošního roku, kdy se k sobě Neptun s uzlem v Rybách přiblížili, prožíváme intenzivní fázi ukončování minulého. A i když většina naší opouštěné minulosti už skutečně mizí v propadlišti dějin, kdo z nás je absolutně čistý? I když … už jsme fakt blízko! Jsme před obratem Neptunu do přímého směru.
 
Neptunské uzavírání není třísknutím dveřmi a mám toho dost, končím. Není to poslední vydechnutí po dlouhé těžké nemoci, už to má chudák za sebou. Není to ani tlustá čára vyrytá do hlíny, přes kterou se nevrátím, kdyby nevím co. Je to pozvolný, velmi nejasný proud, kdy náš pocit, že něco končí, střídavě sílí a slábne, stoupá a klesá jako příliv. Hluboko v duši jsme si jisti, ale naše pochybnosti nás vždy znovu a znovu dostihnou a přinutí ještě to zkusit, ještě se vrátit, ještě vzpomenout, ještě tomu dát šanci, aspoň v představách. Pochybnosti nechodí samy, na pomoc si berou úzkost, nejistotu, návaly viny, lítosti, spasitelské a sebeobětující tendence, ulpívavost, závislost, strach z opuštění, z propadu do nicoty, z marnosti všeho počínání ... A tak to jde dál a dál a co mělo být dávno opuštěno, se ještě stále posledními nitkami prolíná do současnosti ... a každá nitka praskne, jakmile se jí dotkneme. Možná už byla poslední. A možná ještě ne ...
 
Vzhledem k povaze Neptunu probíhá celý proces ukončování spíš v rovině duševní či duchovní a nemusí korespondovat s konkrétními, přesným datem definovanými událostmi v našich životech. Je to intuitivní hlubinný prožitek. Něco se děje a asi tušíme, o co jde. Vlastně to víme, ale nedokážeme to specifikovat, popsat slovy a vysvětlit druhým. Pokusíme-li se, všechna naše vyjádření jsou nedostatečná, nepřesná.
 
Neptun po nás nechce mentální výkon, logické úvahy, racionální uchopení situace nebo snad dokonce její řešení. Neptun je vlastně energií protichůdnou všem rozumovým mechanismům ... nalijte si do počítače hrnek čaje a uvidíte. Právě to nám dělá největší potíže: nedokážeme to pochopit, neumíme si to vysvětlit, nejde to sepsat na papír a vidět jasná pro a proti. Poslední dny před obratem, řekněme ode dneška do neděle, budou, co se týče zmatenosti, neuchopitelnosti a nejasnosti myšlenek, mistrovským dílem impresionismu: Merkur si k obracejícímu Neptunu nabíhá kvadrátem a ztrácí veškerou soudnost, racionalitu, zacílení. Hm. Všechna podstatná sdělení k nám přichází v obrazech, ve formě snů a vizí, v hlubokých prožitcích, zdánlivě bez souvislosti s čímkoliv, co na několika svrchních vrstvách svého bytí žijeme …
 
A teď. Neptun spolu s jižním uzlem couval čtyři, možná skoro pět měsíců. Tuto sobotu se obrátí do přímého směru. Loď odplouvá … konečně … ať už veze cokoliv … poslední sbohem a pak se plachta už opravdu a nadobro ztratí v mlžném oparu nad obzorem ... slza, povzdech … a my půjdeme dál …