Na dosah

Vevnitř. Merkur se pomalu rozhýbává a vydává na cestu zpět Býkem. Proti němu opozičně Luna ve Štíru. Tihle dva spolu drží pomalé tempo, klidový režim. Soustředění na podstatné, konkrétní úkoly. Úsečnost. Spíš než slova nám dnes pomůže fyzický prožitek, osaháváme své skryté já. Oči, mozek, řeč jsou tu na nic: v zemi se narodil krtek. Nerozptylujeme se, vypínáme kontakty s okolím. Sousedku samozřejmě pozdravíme, na to máme autopilota. Naše vědomá pozornost je ale přesměrována na vnitřní okruh. Stáhli jsme se do svého soukromého světa a vše, co se odehraje, využívá pouze už dané skutečnosti. Pohybujeme se v podzemí, opatrně, ostražitě, přesně. Pracujeme na stanovení hodnot a priorit. Tohle ano, tohle ne. Příprava pevných základů pro budoucí konstrukci.

Venku. Slunce se cítí podobně: sevřené, obemknuté, poněkud klaustrofobní v těsném prostoru. Nabité pulsující energií Berana, kterou jsme byli nuceni stáhnout na minimum. Kontrolované ztlumení srdečního tepu. Rukama poslepu tápe po vlhké tmavé zdi a cítí, že tady někde je slabé místo. Že stačí správně sáhnout, zatlačit a prolomíme se do vnějšího světa ... a v tu chvíli explozivní záblesk a náhlý proud světla, vzduchu, ohně, energie ... vysvobození, poznání, katarze, vize ... jen ... kde to je, někde to tu být musí! Hledáme dál ... 
 
Jsem typ, co se vždycky spíš předbíhá a stiskne rozbušku dřív, než je nezbytně nutné. Ale tentokrát jsme v tak ostražitém a soustředěném modu, že si zřejmě na vrchol konjunkce Slunce – Uran počkáme. Její vibrující energie je sice na dosah, cítíme ji pod rukama tam za tou vlhkou stěnou, ale sami jí naproti nepůjdeme. Vyčkáváme. A Luna ve Štíru nás nepustí. Možná až bude muset, na samém konci znamení pod vlivem Marsu v Býku ... a pak ve Střelci, tam už je to rutina. Pátek, sobota, neděle. Zatím přepínám na vnitřní okruh.
 
A vztahy. Venuše stále retrográdní, v Rybách a v přesném kvadrátu k Saturnu. Žádný velký posun, Saturn sám stojí na začátku retro fáze a Venuše tančí na místě, přibržďuje před obratem do přímého směru – už v sobotu, díky Bohu! Drží se navzájem v šachu. Jenže! Do sestavy rozehrané mezi Venuší, Chironem a Saturnem se najednou přidává Mars! Zakletá Šípková Růženka spí ve věži, kolem dokola strnulé mrtvé království a hradba ostnatých keřů. Nikdo v nic nedoufá, ruce vztažené do prázdna už poklesly, naděje uschla. Ale princ už se prosekává křovím, už lomcuje zarezlou klikou, rozbíhá se a ramenem vráží do dveří ... dejme mu ještě těch pár dnů, aby stihl urvat zámek, vyběhnout schody, políbit princeznu a probudit život ... a znova, jaká náhoda, sobota! Není to nádhera? Já ty náhody miluju!