Mám tak trochu mořskou nemoc ...

Slunce ve Lvu v kvadrátu na Juno + Lilith ve Štíru. Den jak udělanej k tomu naběhnout si do zdi a rozhádat se s někým, s kým se vůbec rozhádat nechcete, čistě jen proto, že ego bobtná a můžete mít jakýkoliv názor, na co chcete, ale pravdu mám jenom já, já, já! No a možná taky proto, že někdy nám holt dělá dobře někoho shodit nebo zranit čistě proto, že můžeme.

Cítím se ublíženě? Tlačí mě bota? Jsem naštvaná sám na sebe? Mám v zadku vřed? A je tu někdo, na koho můžu plivnout? No hurá, pak není co řešit! Na jednu stranu naprosto zbytečné, věci se nepohnou o moc dopředu, na druhou zřejmě nevyhnutelné a nezbytné ve smyslu rozbiju si hubu a ego splaskne a já si dám pro příště pokoj.

Luna v Beranu v kvadrátu k Plutu v Kozorohu. Tlak je cítit všude a každý s ním nakládá, jak umí: někdo deptá sebe, někdo ho obrátí proti druhým a pěkně jim zasolí, byť nejspíš pod maskou zdvořilé laskavosti. Ona je Luna taky v trigonu k Merkuru a Venuši, takže bacha na rádoby dobře a vstřícně míněné věty s pěkně hnusným podtónem, který chceme předat, ale tak, aby nás přitom nikdo nenačapal. Flus! Výjimkou dnes nebude ani citové vydírání a manipulace, podprahové podsunování a jiné libůstky. Pocitově procházíme tlakovou vlnou a konfrontací s naším největším a nejzásadnějším tématem. Vnímaným, ale neviděným a dost možná nepřiznaným. S naším břemenem, s tím, co nás nejvíc tíží, co vnímáme jako průlomový úkol, na jehož splnění či nesplnění závisí náš příští život. Téma se vynoří nečekaně a ze zálohy, přepadne nás, když to budeme nejmíň čekat, a dostane nás do kolen. Horce nám dýchne za krk, až se nám udělá zle, protože na tohle opravdu nemáme. nebo že by jo? Ke zklidnění a zmapování situace pomůže třeba rozhovor s někým blízkým (Luna, Merkur, Venuše) a ventilace pocitů: mnohdy vyslovíme něco, co nás samotné zaskočí a pomůže nám uvědomit si, jak se věci mají. Pomůže nám pomalu i nastupující trigon Slunce k Saturnu: klid a trpělivost, zodpovědnost a vědomí, že všechno má svůj čas. Jdu tak rychle, jak dokážu, a stresem se k vyššímu výkonu nevybičuju. Cesta je dlouhá, je potřeba postupovat vytrvale, usilovně, pečlivě, kousek po kousku, nebát se a nekrást ... a makat! No a taky dost pomůže uvědomit si, že naše problémy nejsou středem světa, nejsou nejhorší možnou variantou, že ve srovnání s mnoha jinými lidmi jsme na to fakt skvěle, takže žádný deptání, z toho se nepoděláme! Konec konců, navzdory všem nátlakovým pokusům máme Lunu v Beranu a ta se prostě otřepe, vztyčí prostředníček a zařve: "Na mě nemáš, srabe! Jdu dál!"