 Úplněk s Lunou ve Vodnáři a Sluncem ve Lvu. Anebo přesněji, s Lunou ve Vodnáři proti celé baterii planet ve Lvu, máme tu totiž Slunce, Venuši, Juno a Mars. Z uvedené sestavy je jasné, čeho se bude klasicky vzedmutá a napjatá emoční struna týkat tentokrát. Mezilidské vztahy ve všech myslitelných podobách. Na jednom konci, ve Lvu, jedeme téma individuality, tvořivosti a sebevyjádření. Téma vlastní jedinečnosti, výjimečnosti a hvězdné záře. Téma romantických letních lásek, opravdového věrného přátelství a nezlomně pevného partnerství. Téma sounáležitosti těsně semknuté smečky, která nás podrží za všech okolností, a my se tak nemusíme bát ničeho na světě. A kdyby nebylo provokační úplňkové opozice, budeme tu žít ve sluncem zalitém kraji radostně a bez problémů od jednoho šťastného dne ke druhému až na věky věků. Protože tohle je náš svět, takový, jaký ho chceme. Nepotřebujeme žádné intervence, nezajímá nás, co se děje kolem, tady je mejdan a nám to stačí, nechceme vědět nic dalšího.
Jenže úkolem úplňku je přistrčit zrcadlo zezadu, z té strany, kam nedohlédneme, abychom se pokochali nejen luxusní vizáží své fasády na červeném koberci, ale viděli i to, co se děje za našimi zády. A tím nemyslím žádné zákulisní intriky, ne v této sestavě. Čistě to, že ačkoliv zepředu v nových šatech prostě zářím, hotová femme fatale, na zadku mi příliš obtažená róba právě rupla. A rozpor je na světě. Vodnář, coby ryze intelektuální protipól srdcaře Lva, si krom jiného zakládá na své objektivitě a na schopnosti nahlédnout status quo v celkovém kontextu, v souvislostech a důsledcích. „Přišel jsem, viděl jsem a jednou větou jsem bez servítků a zcela jednoznačnými slovy popsal situaci takovou, jaká ve skutečnosti je. A zajímavý na tom, oni nebyli rádi … ?!?“ No bodejť! Zdá se, že náš skvělý, fantastický, dokonalý svět má své trhliny a úplňková Luna si na ně posvítí. To zabolí. Nebo zamrzí. Nebo naštve. Nebo tak něco. A o co teda jde? O nalezení rovnováhy, jak jinak při úplňku. Což může znamenat pro každého něco jiného. Pro ty, kdo inklinují spíše ke lvímu přístupu: Jde o to, abychom na chvíli poodstoupili a podívali se na věci z pozice pozorovatele stojícího mimo okruh zalitý září reflektorů. Abychom vystoupili z pózy „je mi jedno, co si o tom kdo myslí, já to mám takhle a já jsem jedinou mírou všeho“. Abychom odložili brýle selektivní slepoty, falešné loajality, schovávání se v růžovém světě, vynořili se ze své zaslepenosti, přestali se poplácávat po rameni a nalhávat si, jak je všechno úžasný a aspoň na chvilku se pokusili podívat se na svůj život zvenčí, bez emocí, objektivně ... nebo aspoň natolik, nakolik to dokážeme. Pro ty, kdo inklinují k vodnářskému přístupu: Jde o to, že situace není dokonalá – nikdy nebude, ale to neznamená, že všechno je špatně a musí se to okamžitě rozbít, zbořit a zahodit. Život neběží v režimu černá/bílá, ano/ne, nula/jedna, všechno je přesný anebo to nemá to cenu! Nesnažme se za každou cenu rýpat do každé trhliny a roztahovat ji prsty tak doširoka, až se začne trhat látka kolem. Připusťme, že objektivita má své místo v procesu analýzy systémů, ale ve vztazích se cení (i) jiné hodnoty. Zkusme aspoň občas vypnout mozek a žít srdcem! Není vždycky nutné vysvětlovat druhému, kde udělal chybu, někdy stačí ho obejmout. Protože my taky nepotřebujeme slyšet, kde jsme co podělali, někdy potřebujeme spíš podržet. A když jedni i druzí dokáží vystoupit ze svého standardního přístupu, máme to dneska v kapse! Comments are closed.
|
Archiv textů
April 2025
|