a úzkosti. Protože konec konců jde jen o to uvěřit, že věci se dějí správně a včas. Ona totiž i ta astrologie (a cokoliv jiného na podobné bázi) funguje právě jen proto, že osud je v hrubých rysech daný. Ano, máme jakousi svobodnou vůli, můžeme si vybrat, co si vezmeme na sebe a co si dáme k obědu, ale to je tak všecko. Někoho to děsí, mně to přináší úlevu. Všimněte si, že jakkoliv se mozkem snažíme situaci rozklíčovat a vyřešit, jakkoliv si děláme starosti, stejně to není nic platné, ten proud událostí prostě plyne a úplně nejlíp bychom udělali, kdybychom se na něj položili a přestali to rvát vlastní vůlí do slepých ramen řeky. Jo, dostaneme se tam, narveme to do břehu, to zase jo … ale k čemu? Akorát zjistíme, že tudy cesta nevede a že teda zpět na stromy a hurá na tu poslední křižovatku. Možná to takhle sjedeme ještě párkrát a někdo to tak žije celý život, ale věřím, že většina dřív nebo později pochopí, že nejlepší je prostě naslouchat tomu vnitřnímu vedení. Beztak všichni víme, kam máme jít. A ten hlas osudu se jmenuje intuice. Věřte mu.
Tím vás nenabádám k tomu, abyste slepě důvěřovala čemukoliv, co řeknu, já nebo kdokoliv jiný. Naopak. Sama jsem ultra podezíravá a musím si všechno prověřit. Dělejte to taky! Vybrala jsem si astrologii proto, že je napůl intuitivní a napůl logická. Protože v době, kdy jsem s ní začínala, jsem ještě nedokázala připustit možnost, že mozek je tu fakt jen kvůli životní operativě a velká rozhodnutí mu nenáleží. Ta mám nechat být, cesta se ukáže sama. A po pravdě, do dneška nechápu, jak to, že astrologie funguje, a dávám si velký pozor na lidi, co mají na tuhle otázku odpověď a osobně se znají s údržbářem téhle kosmické mechaniky. Musím se holt smířit s tím, že pochopím principy fungování a ověřím si je empirickým výzkumem. A tomu jsem věnovala roky. Jsem Býk a musela jsem si sáhnout do rány jako nevěřící Tomáš. Na astrologii se mi líbí, že je vysoce logická, přesná a časově dokonale orientovaná. Čili ano, ruku dám do ohně za to, že to funguje! Nechápu proč, ale to mě už netrápí. A teď. Řekla jsem vám, že v létě budete šťastná a ono se zatím stalo něco, co vás skličuje. Takže kde je problém? Průzor na strážní věži Problém bývá v našem vnitřním nastavení. Vídám to nejčastěji sama na sobě, hodně u mých kamarádek a méně u klientů – ne snad, že by klienti byli osvícení nebo co, ale prostě se s nimi setkám na hodinu a pak už nemám příležitost pozorovat jejich další vývoj během následujících dní a týdnů, i měsíců. Říkám tomu jevu problém průzoru na strážní věži. Představte si, že stojíte nahoře na věži hradu. Věž je kruhového půdorysu, cimbuří kolem dokola vás do výšky dvou metrů a vy nevidíte ven. Můžete se podívat průzorem, ale není jak se prostě rozhlédnout a vidět krajinu kolem dokola. I kdyby to šlo, nepoberete jedním pohledem záběr 360°. Ale pořád máme zrak uzpůsobený tak, abychom aspoň těch 180° dali, plus mínus periferní vidění. Pokud se ale díváte průzorem, vidíte jen velmi úzký výsek venkovní reality. Díváte se pozorně a soustředěně, ale zabíráte maximálně 3°. O tom, co se děje mimo vaše zorné pole nebo na druhé straně hradu, nemáte tušení. Tak. A tohle je ta pointa. Většina lidí přijde na konzultaci s nějakým tématem, s problémem. Nechám je vždycky, aby téma určili oni. Pak sice projdeme společně nativní horoskop i s dalšími aspekty, a pokud na mě něco vysloveně křičí nebo uvidím jasnou souvislost, zmíním se o tom, někdy se i linie hovoru zcela odchýlí a jdeme jinudy: to když se ukáže, že tahle cesta je vlastně důležitější, než ta prve naplánovaná. Ale nikdy nemůžeme pobrat všechno. Sama se ve svém horoskopu hrabu roky a ještě i dnes nacházím překvapení! Takže pokud třeba řešíme partnerské vztahy – bývá to nejčastější téma, velmi zásadní a velmi komplexní – věnujeme jim celou konzultaci. Většina lidí má tendenci ještě těsně před koncem sezení, v posledních pěti minutách, dohnat všechny zbylé stránky svého života: „Tak mi ještě honem řekněte, co manžel a maminka a děti.“ Ale asi si umíte představit, že stihnu tak jednu větu ke každému a je to informace k ničemu. Ale chápu tu potřebu, taky bych se zeptala. Takže ano, ve vztazích se vám bude dařit, ale je možné, že někde jinde se vám vysype nějaký průser. Ono je to ostatně logické: ty planety pořád jdou, jdou dál a dál, kolem dokola, nezastavují se a jdou každému z nás. A když máme někde Jupiter a daří se nám, je jisté, že někde jinde máme Saturn a tam nás asi tlačí boty. Jinak to nebude. A proč mám zrovna já pořád samý průsery? Ale nemáte. To se vám zdá. Souvisí to s tématem pozornosti k průserům a s ignorací toho, co se nám daří. Jo, je to tak a už jsem o tom určitě kdysi psala. Jakmile se někde něco rozbije a praskne a zabolí, víme to hned a okamžitě tomu věnujeme svoji plnou pozornost. „Průser! A co teď? No asi bych si měla začít dělat strach! Ale pořádně, protože tohle je teda něco! A jak to, že se mi stalo něco takového, když jsem teda měla být v pohodě?“ A jsme tu! Ano, asi je to průser. Pominu fakt, že často nebývá takových rozměrů, do jakých ho svým strachem a horečnou činností mozku napumpujeme. Každý průser má ale řešení. A každý průser je informací, takže fajn, zkuste se spíš zamyslet nad tím, co vám tahle konkrétní situace říká a začít odkrývat maskovací sítě svého ega. Ale o tom jsem mluvit nechtěla. Chtěla jsem říct, že navzdory průseru můžete být šťastná! „Jak to? To přece nejde?“ Ale jasně, že jde! Protože pokud bereme za fakt skutečnost, že děje v našem životě neběží sériově, ale paralelně, a o tom doufám nepochybuje nikdo, je jasné, že průsery i radosti a třeba i vrcholné štěstí, úžasné příležitosti, nečekané šance, nenadálé možnosti, splnění našich snů nastane právě ve chvíli, kdy procházíme těžkým úkolem na jiné, paralelní, linii svého života. Příklad. Vyhazov z práce vám umožní konečně pochopit, že byste ráda byla doma s dětmi, na který nemáte čas. Úmrtí v rodině vám dá příležitost postavit se otázkám, před nimiž jste dosud uhýbala, a zjistíte, že díky svým zkušenostem dokážete pomáhat druhým vypořádat se s náročnými situacemi. Prostě, jen skrze průsery rosteme výš. Ale současně jde o to všímat si všech darů a pozitiv. Pozitiva nebolí, nevnucují se, proto je opomíjíme! Ale není samozřejmé, že jste zdravá, krásná, úžasná, milovaná, milující, máte skvělou rodinu, bystré děti, veselého psa, srandovního souseda kvetoucí zahradu, zajímavou práci, tvůrčí koníčky, spousty přátel, svobodu projevu a možnost cestovat a já nevím, co ještě by si tak kdo mohl přát. Chápete? Tak jako jsme předchozí odstavec uzavřeli s tím, že sice někde se nám daří, ale vždycky nás zároveň někde jinde něco skřípne, pojďme to teď obrátit: I když máme někde problém, je spousta prostoru pro to, být někde jinde naplno šťastná! Bez očekávání to jde mnohem líp Dalším blokem na naší cestě k porozumění situaci bývá naše očekávání. V roli astroložky jsem se musela naučit a skutečně si zažít tuhle větu: „Jsem zodpovědná za to, co říkám, nikoliv za to, co slyšíte.“ A tím nechci být hnusná nebo se vyhýbat zodpovědnosti. Ale ruku na srdce, známe to všichni. Přijdu na konzultaci s tím, že jsem se právě rozešla s manželem, sice jsem už někoho potkala, ale vůbec to nemám v sobě vyřešený, spíš jde o ten strach ze samoty a vytloukání klínu klínem, nejraději bych celou situaci nastavila jinak, ideálně aby se manžel změnil a já se mohla vrátit, ale všecko bylo cajk. Hm. Ponechám stranou, že tohle je totální nesmysl a naštěstí musím říct, že lidí s představou „vy mi řekněte, jak to mám narafičit, aby to dopadlo takhle“ už chodí minimum … vlastně už nechodí vůbec. Díky za to! Takže, vy nastíníte situaci, já shrnu fakta. Pak se podíváme na to, co vlastně hledáte, jakou máte představu o vztazích, jestli je vůbec potřebujete a jaké, jak jste je žila doteď a proč to fungovalo/nefungovalo, … Taky se podíváme, co hledá váš muž, nakolik se navzájem doplňujete nebo blokujete, v čem jste kdo komu přínosem, a co spolu musíte řešit, … V progresích prozkoumáme vaše současná očekávání a priority, nezpracované problémy, vaše úkoly a výzvy. A konečně v tranzitech mrkneme na to načasování, a fakt – opakuji se, ale musím – astrologie má časový harmonogram zvládnutý hodně přesně. Kdy se pohnete z místa. Kamkoliv, podle situace. Ano, dělám to tak, že nejdřív projdu kritická místa a ke konci konzultace se snažím dodat naději – ne falešnou naději, ne sliby a útěchu, ale smysl. Protože já věřím ve smysl. Pokud vidím, kam jdu a jaký to má pro mě význam, vydržím celkem cokoliv. Problémem bývá, že klient často zbystří, vnímá proud silné, dobíjející energie, ale okamžitě si ho zformuje tak, aby pěkně zaklapnul do situace. „Aha, v srpnu to bude dobrý, tak to je super, to teda znamená, že se zase dáme s Františkem dohromady!“ Nic takového jsem neřekla. Nevím to. Proto se prosím vždycky snažte přijmout informaci, za níž ručím, s doširoka otevřenou myslí a necpěte ji do jediného koridoru, kudy chcete jít! Nervěte ten dílek puzzle do toho otvoru, kde vám jeden chybí, když jasně vidíte, že tam nepasuje. Může se vám to podařit, na chvilku, ale ne na dlouho … a bude vám chybět jinde. Tohle neklapne. … a ještě ta zodpovědnost Jak jsem říkala, nevidím věci, co se stanou, neumím číst budoucnost a nemám křišťálovou kouli. Nevěštím. Ostatně na dotaz (naštěstí z dávné minulosti): „Haló, vy jste ta věštírna?“ jsem extra citlivá! Ani ty texty, co se píšu na blog, nepovažuji za prognózy či věštby. Jsou to komentáře. Postřehy. Věřím v osobní rozvoj, v pochopení světa, v hledání smyslu, v přibližování se zdroji, ať mu říkáme osud / vesmír / Bůh / jakkoliv. Myslím totiž, že znát svou budoucnost není ani žádoucí, ani důležité. Kdybychom ji měli znát a vidět ji před sebou jako film, asi bychom to uměli. Neumíme, nejspíš tím líp pro nás. Proto vám nikdy neřeknu, co máte udělat, jak se máte rozhodnout, kam máte jet, do jaké práce nastoupit, koho si vzít za muže a s kým se naopak rozejít. To je totiž vaše zodpovědnost, jen vaše. A já ji na sebe brát nechci. Ráda pomůžu, jak to jde, ale tohle už nepatří mně. Uffffff … chtěla jsem původně napsat pár vět, ale Bože, jako bych se neznala … konec, jdu! Doufám, Katko, že to trochu pomohlo. Držím všem palce, máme před sebou vydatný týden, ale protože všechno má svůj smysl, dáme to! O tom třeba zítra … :) Comments are closed.
|
PREDIKCE 2025 Silové planety a jejich pozice, působení, přestupy, milníky, vliv a dosah. Plus otázka nejdůležitější: Co to přinese mně? Archiv textů
December 2024
|