Láska o samotě

Fotografie Windy od Fernando Garcia licencována pod CC BY 2.0  

Slunce v konjunkci s Venuší. Trochu včera, trochu dnes. Venuše couvá, Slunce ne, oba v Kozorohu. Od ostatních planet jsou v podstatě odděleni. I my jsme ve své střízlivé radosti a rekapitulaci všeho, zač stojí za to být vděčni, tak nějak odříznuti od zbytku světa. Navzdory družné konjunkci jsme v tom vlastně sami. Potřebujeme být sami. Solitér Kozoroh, individualista Beran.

Venuše, jindy tak společenská, se drží zpět. Dokáže navázat kontakt, ale v této konstelaci jde spíš o introspekci. Naše vazby k druhým jsou minimalistické a distanční, opatrné a zodpovědné, pečlivě vytříděné, často retrospektivní. Nepřekypují bouřlivými emocemi a bujarým nadšením. Jejich projev je úsporný. O to cennější. Tohle je moment ohlédnutí, kdy v příběhu svého života spatříme, co je opravdu cenné. Stopy těch, kdo se třeba letmo dotkli našeho příběhu, ale zanechali důraznou stopu, se začnou samy vynořovat.

A my si zřetelně uvědomíme, co je a co není důležité. Těm, kterých se to týká, dokážeme sdělit, jak moc pro nás znamenají. Tebe miluju. Tobě chci poděkovat. Tebe si vážím. Tebe považuji za přítele. Tebe chci znovu potkat a ráda bych, abys zůstal v mém životě. Dobře si zapamatujme, s kým jsme včera a dnes navázali kontakt a kdo se ozval nám. Kratičce, vzkazem, zamáváním, úsměvem. Jediné slovo pohladí, jediná věta je léčivá. Dost možná budeme překvapeni, kdo do téhle party patří … mohou a nemusí to být ti, s nimiž se stýkáme nejčastěji, dost možná to budou lidé, kteří stojí až ve druhé řadě naší pozornosti.