 Lilith ve Střelci, díl první. Dobro a zlo. Pravda a lež. Čistota a korupce. Témata Lilith ve Střelci. Zdá se to přitažené za vlasy? Většinové populaci obvykle ano. Přece „Uklidni se, prosím tě, nejde o život!“ a „Nemusíš snad všechno tak hrotit, ne?“ Lilith ve Střelci si ale nemůže pomoci. Bytostně trpí, prožívá skutečnou bolest při konfrontaci se lží. Samozřejmě nemluvím o lži přímé, průhledné a trapně ubohé, kterou prohlédnete na první dobrou a můžete jí rovnou plivnout do obličeje nebo se jí vysmát. Mluvím o úhybných manévrech, o překrucování, o hbitém kličkování. O polopravdách, o zamlčených detailech, o hrách na schovávanou, o triku s posunutým úhlem pohledu, o relativizaci statutu quo. A taky o lži rafinované, dokonalé, propracované a sofistikované. O lži neprůkazné, nedoložitelné, narůžovo nalakované a navoněné. O lži zjevné, ale morálně diskutabilní a sporné. O konspiraci, reklamě, mediální masáží, mentálním klystýru. O filosofické, náboženské, politické, mravní ideologii. O lži, která kdysi, na úplném začátku toužila po tomtéž, po čem touží Lilith ve Střelci: po spravedlnosti, po nalezení čistého pramene. Ale sotva se jí dotkla lidská ruka, začala se vířit, kalit, kazit, zahnívat a smrdět. O lži maskující se jako svatá pravda ve jménu nejčistších zájmů lidstva, která přitom zametá svinstvo pod koberec, kluzce uhýbá odpovědi, nestydatě lže s pohledem upřeným do kamery, přihrává malou domů, a to vše v zájmu malicherného mamonu, mocenských ambicí nebo dalších atributů rozežraného ega, jemuž je pravda kusem použitého toaletního papíru! Protože účel světí prostředky! A jestli si myslíte, že vám lžu, dokažte mi to!
A Lilith stojí, zoufale a nevěřícně hledí přes sebe a neví, jestli má začít řvát nebo brečet. Vnitřnosti se jí kroutí křečí, protože ona ví, ví naprosto jistě, že tohle je pustá, sprostá lež, ale dokázat se nedá! A tak se pustí do boje! S každým vyřčeným argumentem si znovu a znovu nabíhá hubou do zdi! Přece si nemyslíte, že lež je naiva, která by se dostavila k souboji nepřipravená. Slizkými chvaty studených rukou a chladnokrevnou logikou s absencí pocitu studu zlomí Lilith v pase, kopne ji do břicha a nechá zvracet ... v tu chvíli Lilith bojuje sama se sebou, protože pravda, ta pravda, kterou musí najít a obhájit, byla pošlapána. A co hůř: znásilněna! Čert vem zvracení, daleko horší jsou pochybnosti: v tomhle stavu už Lilith bojuje sama se sebou o zdravý rozum, o jediný záchytný bod, k němuž by se mohla vztáhnout a od něj se odrazit, aby nepropadla totálnímu peklu v podobě pocitu, že pravdu poznat nedokáže a možná, dost možná bojuje za stranu zla! „Nemůžu to rozlišit, nedokážu to!“ křičí Lilith ve Střelci v předsmrtné křeči, těsně před tím, než milosrdné šílenství a mdloby zahalí její mysl. Ale někdy taky vyhraje! Jen někdy. Lilith to ví. Zná své šance. Ví, že by bylo rozumnější sklapnout a mlčet. Tvářit se, že nevidím, neslyším, nechápu. Ví, že když promluví, pravděpodobnost, že ji znovu skopnou ze schodů, poníží, poplivou a zlomí, je vysoká. Ale právě proto, že je tu – byť mizivá – možnost proklestit pravdě cestu ke světlu, proto se Lilith znovu postaví a jde do první linie. Lilith vždycky platí vysokou cenu. A když se jí podaří dosáhnout cíle, doleze do něj zbitá a po kolenou. Ale s pocitem vnitřní satisfakce. A příště to udělá zase. Protože jak jinak by se sama sobě mohla podívat v zrcadle do očí? Comments are closed.
|
Archiv textů
October 2024
|
