Kolikrát ještě ...

V pořadí za sebou: Saturn a Juno ve Střelci, Mars a Chiron v Rybách. Tedy strach a vztah, agrese a zranění. Dva a dva proti sobě, ale ono je to nakonec jedno, kdo s kým. Kombinatorika. Kolik variant, tolik situačních scénářů. Protože konjunkce nebo kvadratura, obě v sobě nesou výzvu a konflikt, a tedy řešení. Řešení nepřichází nikdy v době klidu, tam si užíváme pohodu a kdo by se kam hrabal. Proto nám vesmír sem tam hodí rukavici a nám nezbývá než ji zvednout.

Takže. Začneme vymezením prostoru, to je jednoznačné: kde je Juno, jde o vztahové záležitosti. Vztahem v daném kontextu rozumíme jakoukoliv relaci dvou lidí, mezi nimiž figuruje emoční vazba spojená se závazkem. Takže manželé, životní partneři, matka s dcerou, otec se synem, nebo si to klidně můžou prohodit ... taky já a moje nejlepší kamarádka anebo vy a kdokoliv chcete! Prostě vztah! Proč já to vždycky tak komplikuju! Asi že miluju tu rozmanitost ... tyhle akce se nikdy neodehrají jen na jednom poli. Takže simultánka? Výborně!
 
Juno se poslední dobou hojně věnuje diskusím se Saturnem a ve všech dlouhodobých partnerských vazbách společně třídí zrno od plev, funkční od mrtvého: rekapitulují dosažené výsledky, osekávají nepotřebné přežitky, pochovávají pohrobky, poté definují nutné podmínky dalšího vývoje, vymezují pravidla a stanovují cíle i termíny jejich dosažení. Optimalizují vztahové procesy s ohledem na minimalizaci ztrát a maximalizaci účinnosti. Prostě, po vztahové revizi žádná pauza a rovnou jdeme do další fáze růstu a tvůrčích změn.
 
Je to úžasný, užitečný a efektivní proces. Jen, se Saturnem v zádech se navzdory vší výkonnosti neubráníme pocitu únavy, vyčerpání, rutiny a nulového ocenění. Frustrace. Neustálá kontrola, sebeovládání, práce, soustředěný výkon a dosahování výsledků vedou k cíli, ale zároveň v nás roste napětí. Popřené potřeby se hromadí, cítíme vzrůstající nevoli, stoupající odpor a už snad i vztek, a je jen otázkou času, kdy to rupne. Zuby zaťaté, snaha o vnitřní disciplínu, protože prasknutí se samozřejmě chceme vyhnout, to bolí. Kolikrát už jsme to zažili? Kolikrát to ještě budeme muset absolvovat? Nejraději bychom utekli, zabalili to, na všechno se vykašlali, nebyli, už toho bylo dost ... ale to nám nepomůže. Přesně to je důvod, proč se vleklé záležitosti vrací: nevyčistili jsme je, raději jsme to nechali hnít a šli jinam.
 
Musíme se situaci postavit. Přestat se bát dotknout starých jizev a ran. Sáhnout až na dno své bolesti. vytáhnout ji ven, prohlídnout a uzdravit. Dát najevo, co chci a potřebuji. Vyslovit svůj názor a obhájit jej. Přijmout zodpovědnost za svůj život a unést riziko ztráty. Prosadit své přání tváří v tvář autoritě, a to nikoliv trucovitým vzdorem, agresí nebo sebelítostí, ale asertivní konstruktivní cestou.
 
A pak to přijde! Nezapomeňme, že tohle všechno se odehrává v nekonečném prostoru Ryb, kde se můžeme běžně setkat s naprosto neuvěřitelnými technikami řešení krize, mezi něž patří třeba zázrak. Prozření. Spasení. Smíření. Vysvobození. Zásah prozřetelnosti. Prostě ... ono to klapne! Jde jen o tu zkoušku! O to, najít odvahu a překonat sám sebe. Nezalhat, neuhnout a nespadnout do zbabělosti. O zbytek se postará osud sám ...