Když se snáší déšť ...

Bára Basiková: Když se snáší déšť ...
Luna stále v Rybách, na těsno s Neptunem a opozičně k Venuši a Marsu. Počasí pošmourné a deštivé, spíš nostalgické než vysloveně depresivní, člověk si maně vzpomene na potopu světa, zatouží zalézt do postele s hrnkem čaje a číst si anebo sledovat, jak kapky stékají po okenním skle. Naše duše toužebně volá po spočinutí v ústraní ve světě mimo běžný ruch a shon. Zklidnění a ztišení před uzavřením cyklu, před vstupem do radikálního Berana a před blížícím se úplňkem. Rozostřené vnímání zesiluje intuici, imaginaci, senzitivitu a zasněnost. Energie dne poněkud zmatená, nekoordinovaná, nezacílená, chaotická až slaboduchá. Věci se dějí samovolně, neuchopitelně, vymykají se naší kontrole a racionálnímu chápání. Balancujeme na hraně magického realismu, utopie a paranoidní schizofrenie. Že by simulace počínajícího Alzheimera? Přesto všechno je nálada dne převážně vlídná, laskavá, soucitná, chápající a smířlivá, což se – vzhledem k předchozímu konstatování, z nějž pramení vysoká chybovost, spousta nedorozumění, překlepů, iluzí, výmluv či rovnou lží – rozhodně hodí.