Když padá mlha ...

Krom toho, že Slunce včera konečně přestoupilo do Střelce, je dobré si připomenout ještě jeden poměrně podstatný, i když nenápadný vliv. Podstatný a nenápadný? Nevylučují se tyhle dva termíny současně? V tomto případě ne. Je to jako mlha. Chystáte se na cestu a venku není úplně dobře vidět, ale máte všechno připraveno, tak proboha, trocha mlhy mě nerozhodí. Mlha není agresivní, nijak na nás neútočí, neumrzneme v ní, jen se tak tiše a zasněně povaluje v hustých chuchvalcích všude kolem, usedá nad obzorem, dokonce v nás vzbuzuje nostalgii a vypadá něžně a neškodně.

Do chvíle, než v ní na pusté planině bez známek života a záchytných bodů zabloudíme.

Mluvíme o Neptunu. Toho času v super silném postavení na 11°28‘ Ryb a po několikaměsíční zpětné anabázi se znovu obrací do přímého chodu. To vlastně znamená, že v tuto chvíli stojí. Manévr obratu nějaký čas trvá, a protože mlžný opar se tvoří dál a dál, valí se ze zdroje v sytých oblacích, ale zdroj se nepohybuje, svět kolem nás se pomalu noří do mléčného oparu, mlha houstne a za chvíli je hustá tak, že by se dala krájet ... dost možná, že někde velmi blízko už leží rybníček Brčálník, jenže to z pochopitelných důvodů nevidíme! Mlha nás zastaví v rozletu, nevidíme směr, nevidíme cíl, nevidíme nic ... jistě, vykazujeme aktivitu, ale vlastně se motáme na místě.

Pocit je o to silnější, máte-li osobní planety mezi 10° - 13° Ryb, Panny, Blíženců či Střelce.

Teď, ve stacionární fázi, kdy se navíc všude kolem rozlévá vodní hladina a vzdušný prostor mentální svěžesti je naprosto uzavřen, můžeme čekat zvýšenou míru vatovité otupělosti, pocit ne nepodobný pobytu ve vyčalouněné cele. Nedorozumění, zmatení, nejasnosti. Pocit, že tápeme, přešlapujeme na místě, točíme se v kruhu, vracíme se znovu a znovu na totéž místo a nevidíme cestu, nevíme, kudy dál, kam se vydat a ani proč. Na otázku po smyslu, po vůli, po směru nedokážeme odpovědět. Je to několikadenní (pro ultra citlivé i několikatýdenní) vyčerpávající, obluzující období simulace nástupu duševní poruchy. Období bez vývoje, čas prostého bytí, plynutí a prolínání existence do paralelních rovin. Období se zvýšenou senzitivitou, zranitelností, přecitlivělostí až sentimentem. Období uvědomění, že svou vůlí neurveme nic ...

A až se Neptun obrátí, srovná a rozběhne vpřed po své oběžné dráze?

To už je fáze klesající mlhy, rozjasňování. Obrysy země se začínají rýsovat na obzoru, mizí rozplizlost, postupně rozlišujeme drobnější a drobnější detaily. Probouzíme se ze sna, setřásáme malátnou rozespalost. Ne, nevzdáváme se svých představ, ale zbavujeme se postupně klamných fantazií, iluzorních vizí, snových projekcí, falešných představ, všeho nadbytečného balastu. Neptun nás provedl říší fantazie a pomohl nám spatřit a poznat svůj sen. A ten si zapamatujme. Až se vynoříme z anestezie a uvědomíme si, jaká je pravá podstata takzvané reality, dojde nám, že zatím holt musíme fungovat v čase a prostoru vymezeném pro život duše v lidském těle. Ale sen stále máme. Jen energie okolního světa zhrubla a nabyla materiální povahy a prostředky pro realizaci své vize musíme přizpůsobit této situaci.
 
P.S. Pokusím se, možná marně, do této malátně mlžné situace namířit paprsek světla: povahu vašeho snu a následné realizace určuje ten dům vašeho nativního horoskopu, v němž se nachází tranzitní Neptun, tedy dům, v němž leží 11°28‘ Ryb.