Jen víra a nadšení nás ženou dál ...

Projela jsem si dnešní horoskop hodinu po hodině a doufala, že to novoluní ještě stihneme. No, nestihneme, bude až zítra, ale tohle chování typu "přání otcem myšlenky" nebo "když se chce, tak to jde" je za daných okolností vlastně velmi případné. V tuto chvíli máme pět planet ve Střelci a tomu teda říkám archetypální palba.

Vřelost, radost a spontaneita lunárního prožívání. Duševní rozlet, nadšení a idealismus merkurického pohledu na svět. Otevřenost, upřímnost a bezelstnost venušanského přátelství a lásky, kdy společné sdílení myšlenek vysoko ční nad fyzickým splynutím či materiálním zajištěním. Komunikativnost, filosofování a hledání nových duchovních cest čistého slunečního vědomí. A Saturn, samozřejmě, poslední do party, ten to trochu přibržďuje, dodává rovnováhu a drží ten střelecký, heliem napuštěný balón na laně, aby neulítl do povětří ...

To všechno v luxusních vazbách k ose lunárních uzlů a k Uranu. Takže tu máme Jupiterské nadšení, Saturnskou stabilitu a Uranskou revoluci, to vše v dokonalé kombinaci a vyváženém spojení vůči ukazateli naší příští cesty – no není to nádhera? Můžeme jít vpřed, protože máme vizi a víme kam. Nebojíme se vykročit a udělat první krok do neznáma a současně cítíme jistotu, že naše základy jsou natolik pevné, že se neodstřelíme rovnou do stratosféry!

Zdá se to být příliš? Příliš úžasné, příliš dokonalé, příliš fascinující? Jasně, každé znamení má své klíčové slovo, svůj rozpoznávací verbální symbol, a „příliš“ je bezpochyby heslem Střelců. A přesto! Je to vynikající konstelace, pokud máte rádi dobrodružné příběhy, pokud víte, že cesta sama je cíl, nikdy nekončí a vždycky je kam se vydat dál! Je to nádherná konstelace pro všechny, kdo mají touhu v duši, vášeň v srdci a jednoznačnou jistotu, že naděje nikdy neumírá! Je to příležitost vzdát díky za každé nové ráno, při vědomí, že i zítra přijde nový den. Je to mimořádná konstelace životních poutníků, nikoliv osadníků.

OK, Jupiter, vládce celé téhle taškařice, je toho času ve Štíru, sedí na kamenném obrubníku rodinné hrobky uprostřed tlejícího listí, míchá černý kafe, s lehkým pohrdáním a příznačnou životní skepsí se dívá na všechno tohle nadšení a myslí si něco jako: „Jen se neposerte! Takových tu už bylo ... nadšenců ... a jak dopadli!“ Otázka životního přístupu, dopřejme každému jeho pohled. Jupiter má samozřejmě pravdu – dělej, jak dělej, nakonec stejně umřeš! Ale do té doby můžeme žít!