Iluze, haluze, snění a mámení ...

Luna po dvo dnech opustila znamení Vodnáře, nad ránem jsme tak ještě mohli mít pocit, že zůstáváme relativně při smyslech, a dopoledne přestoupila do Ryb. Tam velmi záhy a jen pro dnešní den naváže kvadrát s osamoceným poutníkem Sluncem ve Střelci. Kvadrát mezi Slunce a Lunou zpravidla naznačuje rozpor mezi tím, co vědomě chceme, oč usilujeme, a tím, co je, co prožíváme a cítíme. Pak záleží, v jakých znameních kvadrát nabíhá.

Tentokrát se vytvoří v pohyblivých znameních: mezi proplouvajícími a rozvolněnými Rybami a toužícím, cíl hledajícím Střelcem. Není to taková hrůza. Na obou koncích jsme ochotni přehodnotit situaci, změnit plány, nahlédnout situaci z druhé strany, dokonce nás to láká a baví, nikdo na ničem nelpí, a protože v chápání obou znamení skutečnost nemá pevné obrysy, můžeme si s ní libovolně pohrávat a zkoušet její variabilitu, tvárnost a proměnlivost ... dnes ... pak se Luna rozloučí a pokračuje dál, o tom snad zítra ...

Slunce však pokračuje znamením Střelce dál a stále kráčí po své cestě za světlem ve tmách ... a už ho má na dohled: „Zřejmě maják na břehu moře“, myslí si Střelec, jenž vždycky vidí to dobré a lepší a jehož úvahy jsou poháněny vizí a přáním, než by čekaly na ověření strohých faktů. Třeba to bude maják! Hmm, uvidíme, možná spíš fata morgána ...

Z pohledu vypravěče je nám samozřejmě jasné, že naděje Slunce ve Střelci se upínají k falešné iluzi Neptunu v Rybách. Toho Neptunu, co se sice rozvážně obrátil na značce čelem vzad, ale zatím ještě pořád váhá s prvním krokem a kolíbá se přiopile na místě. Slunce směle kráčí Neptunu vstříc. Světlo sílí, ale pořád není jasné, co to tedy je? A bude trvat celý týden, než spojení jejich energií dosáhne vrcholu.

Ani v ten okamžik se nám však nedostane rozřešení. V lepším případě osvícení, v horším si nacvičíme, jaké to jednou bude s Alzheimerem ... a je mezi tím vlastně takový rozdíl? Obě varianty se houpavě, snad poněkud psychoticky pohybují na hraně únosnosti toho světa, jemuž říkáme realita a vyžadují především absolutní uvolnění, smíření, odevzdání snahy řídit svůj život a přijetí čehokoliv, co přichází, bez snahy pochopit, začlenit, kontrolovat ...

Dnešek, výrazně zítřek a poté vlastně celý týden se nádherně hodí k předvánočnímu rozjímání, k tiché meditaci, k procházce lesem, k běhu po břehu moře, ke slánku a snění, k zírání do blba, k malování, k návštěvě výstavy impresionismu nebo k ponoru do hlubokého zážitku koncertu duchovní hudby, prostě ke všem projevům pravohemisférového prožívání a sebevyjádření. Naproti tomu bude lépe vyhnout se čemukoliv, co vyžaduje pevné základy, přesnou logiku, naprosté soustředění, pohotové reakce. Je před námi týden, s dozvuky možná i deset dní, které přejí umělcům a romantikům, snílkům a fantastům, také lhářům a podvodníkům. Ne tak profesím, jejichž hlavní devizou je zodpovědnost, pohotovost, preciznost a pevnost slova.