Holky s holkama ... tohle dáme!

Podprahová, na první dobrou neviditelná kvadratura Pluto – Uran naší dlouhodobé proměny stále trvá a díky těsné přítomnosti začíná nabývat kvality zaťatých čelistí a pevně sevřených pěstí, v nichž držíme opratě, ty se zařezávají do masa a je jasné, že tohle spěje k průlomovému rozseknutí. Tohle je samozřejmě metafora!

Opravdu nemám v plánu kohokoliv děsit nebo někomu vyhrožovat. Mluvíme o momentu zásadního rozhodnutí s dalekosáhlými, byť možná v tuto chvíli ještě ne zcela zřejmými důsledky. Rozhodnutí, k němuž se dlouho přibližujeme. Rozhodnutí, které nám tak jako tak dozrává v hlavě. Nebo v srdci. Nebo jinde. Nejprve jsme možná ani nevěděli, že se k němu schyluje. Ale situace se proměňovala, pomaličku a nenápadně a tlak v určitém bodě sílil. Znovu nás přiměl ke konfrontaci. Ať už proti nám stál kdokoliv (matka, kamarádka, manžel, šéf, soused, policista, soudce, ...), ve finále to vždycky byla konfrontace s naším vnitřním strachem.

Se strachem, před nímž jsme se tak dobře opevnili! Hluboko v nitru jsme si postavili bunkr, opravdovou pevnost, do té se schovali a hahaha, tady na mě nikdo nemůže! Ale pod vlivem skoro pětiletého působení Pluta a Uranu, kteří sedí proti sobě u stolu a lámou si ruku pákou, už stěny bunkru povážlivě popraskaly. No jasně, jakkoliv děláme pro obranu před svým strachem všechno, zkuste pět let držet zaťaté svaly proti průběžným dávkám elektrického proudu!

To, co je teď na pořadu dne, NEBUDE APOKALYPSOU! Tohle všechno známe, běží to v nás už roky, transformační proud, který přerovnává vnitřní uspořádání je obrovsky silný, a my s ním komunikujeme, minimálně podvědomě, ale po čtyřech letech soustředěného působení bych se opravdu divila, kdyby tu byl jediný člověk, co si dosud nevšimnul ... i když možné to samozřejmě je.

To, co je teď na pořadu dne, NEBUDE APOKALYPSOU! Je to jen posun o kus blíž k vysvobození naší strachem spoutané duše! Jednotlivé vrstvy bunkru se postupně odlupují, zbývá pár posledních. A Mars, který přichází Uranu na pomoc, odloupne jednu další. To je všecko! Vzápětí zjistíme, že se vlastně zas tak moc nestalo ... možná nám v první chvíli bude připadat, že jsme znovu o kousek obnaženější, zranitelnější a exponovaní hrůzám, které na nás mohou útočit (a útočí vlastně? Nebo jen sedíme zavření deset stop pod zemí protože „co kdyby“?). Anebo se na to můžeme podívat z druhé strany: jsme zároveň o kus blíž vysvobození z pevnosti, kterou jsme si sami postavili a z níž bychom se bez postupně dávkovaných katarzních zážitků nedostali ... námitky typu „já bych tady klidně rád zůstal do smrti“ prosím zvažte dvakrát a zkuste si reálně představit, jaký by to byl život! A jaká smrt!

Situace spěje ke katarzi, a to nikoli ve smyslu starořecké tragédie, spíš bych se podržela psychoterapeutického významu slova. Nejlíp asi s Wendy Drozenovou: „Je nutno přiznat se k tomu, co jsme, jen to vede k autenticitě a osvobození pravdou.“ Protože v životě každého z nás existuje vždy alespoň jedno téma, které odkládáme, nevidíme, odmítáme, nechceme, bojíme se ho a děsíme se, že by jednou vybublalo na povrch – no jo, ale když nevybublá, nehneme se z místa, a navíc, začne nás rozežírat zevnitř.

No co dál?

Úlevu a schopnost podívat se na celou situaci shora, s nadhledem, nadechnout se a netrčet po krk paralyzovaní v bunkru přináší Luna ve Vodnáři, která se odpojila od strážce podzemní pevnosti, probrodila bahnem až na kraj svého světa a tam najednou zjistila, že může vzlétnout! A že má spoustu kamarádů a přátel, kteří v tom jedou taky, ale když si navzájem podají ruce, jsou silnější a dají to! Navíc se Luna během dne spojí sextilem s Venuší v Beranu, s tou odvážnou holkou, co vysloveně miluje adrenalinové situace a jde do nich po hlavě, nebojí se ničeho a celou tuhle situaci přijímá jako výzvu! Když se potká Luna s Venuší, začnou si povídat. Hovor vede ke sdílení, sdílení ventiluje naše pocity a uvolňuje tu tenzi, o které tu celou dobu mluvíme. Prostě, dejte to ven! Popovídejte si! Podpořte se s kamarádkou navzájem a uvidíte, nakonec to bude naprostá brnkačka!

P.S. Viděli jste Divoké historky? Katarze par excellence!