Hojivý pláč

Wow! Kdo chvíli stál, již stojí opodál! Jsem se po tom novoluní nějak zapomněla v čase a ztratila v prostoru. Nevadí. Důrazná připomínka planetárních pohybů přistála v mé poštovní schránce o víkendu, jen jsem neměla chuť ji podávat dál.

Dostavila se v podobě návalu nezvladatelného pláče na téma, které už bylo oplakáno tisíckrát. Rána stará přes dvacet let, zahojená a zajizvená. Opakovaně otevřená na operačním sále, chirurgicky ošetřená, čistě vydezinfikovaná. S dokonalou, násobnou terapeutickou péčí všech myslitelných technik. Propláchnutá potoky hořkých slzí i mnoha láhvemi červeného. Přesto se zranění vždy znovu připomene, nečekaně objeví na scéně a záhadně vloudí do duše. A není vyhnutí. Nežádá si dalších zákroků, protože nelze udělat víc. Jen zastavení v čase a chvíli soustředění, ponoření se do vzpomínky a pláč přinášející nejprve záplavu hořkosti a poté v dalších a dalších bolestných vzlycích postupné uvolnění, zklidnění, úlevu a smíření.
 
To je zastavení a obrat Chironu v Rybách, tentokrát znovu do přímého směru, a vydáváme se podruhé směrem ke znamení Berana. Chiron je planetkou pohybující se ve spodních vrstvách naší pozornosti. Téma bolesti v jeho podání není akutním zánětem slepého střeva nebo zápalem plic, to obstará Mars. Je to nenápadná, chronická stopa celoživotní melancholie, jež se sem tam vynoří a vynutí si naši pozornost. Samozřejmě netrvám na tom, abychom všichni buleli jak želvy. Každý má svůj způsob, jak se s takovou situací vyrovnat. Někdo to rozběhá, někdo zatne zuby, někdo plivne svoje trauma na druhého, a existují i nedotknutelné typy, co to prostě necítí ... pátrání po důvodech proč by bylo na další článek. Nicméně, v bodě obratu nám Chiron mohl dát zabrat, ale v tuhle chvíli se dvojitým aspektem váže přesně k ose lunárních uzlů a nejméně ještě do Vánoc je nám k dispozici se vší svou léčivou, terapeutickou (nikoli farmakologickou) silou. Máme příležitost zásadním způsobem napravit a rehabilitovat své hluboké životní trauma v rovině fyzické, emoční, sociální či jakékoliv jiné. Nikoliv navždy, protože nic takového jako definitiva neexistuje, ale rozhodně významně. Bylo by škoda toho nevyužít!
 
Každopádně, právě jsme se vyvázali z další retro smyčky letošního hustě revizního podzimu (pamatujete na sedm statečných?), momentálně už jen průkopník anarchista Uran a ochránkyně partnerské soudržnosti Juno, a spějeme k úplnému vysvobození, otevření startovních boxů a v lednu vyrážíme ...
 
Jo a samozřejmě ten Merkur, co se otočil tuhle ve Štíru, ten je taky cítit! Vše opominuté, nedotažené, nedořešené a odsunuté na někdy, až budu mít víc síly a lepší náladu nebo co, se rve silou mocí ven a trvá na finalizaci – na posledním stupni Štíra navíc nenecháme nic náhodě, tohle je energie důsledné mentální práce, kriminalisticky důkladného došetření všech záležitostí a ostrého řezu za poslední tečkou.