vznikla v důsledku přesného plánu, žádná náhlá událost. Tak teda trčíme na místě. A že ta násobná retrogradita, OK. A že ten Býk s nulovým potenciálem k jakékoliv akci, OK. Ale to ještě nemůže být všechno! A pak si říkám, ty vole, vždyť on to je zas ten Saturn! V mých úvahách v tu chvíli jako obrovský kamenný monolit nehybně usazený a pevně zapikolovaný na čtyřproudové dálnici, na ose lunárních uzlů, a ne a ne a nepustím. Ještě ne.
Konflikt mezi Jupiterem a Saturnem už jsem tu kdysi vykreslila coby generační spor na přechodu pro chodce. Tehdy to asi sedlo, ale teď to vezmeme jinak, protože jedna věc se změnila. Kvadrát mezi dvěma poměrně rovnocennými energiemi se odehrává v jiných kulisách. Jupiter v Panně není zdaleka takovej bourák jako ten svalnatej frajer ve Lvu. Situaci nehrotí, nehraje to na nás šarmem, nerozjíždí teatrální drama a vůbec se na Jupitera chová nezvykle úsporně. Absenci bombastičnosti však nahrazuje plným vědomím, jednoznačným zacílením a absolutní jistotou vyššího smyslu. Prostě Jupiter ví, že je tu na správném místě, ve správný čas, se správným posláním. Ví, že poměrně dost makal na přípravě a že lepší už to nebude. Ví, že musí složit zkoušku a že ji složí, přesně tak, jak v tuto chvíli odpovídá jeho schopnostem. Ví, že nemá cenu se bát, zkoušku odkládat, snažit se jí vyhnout nebo jakkoliv prokrastinovat. To by bylo jen dalším zdržením a naprosto zbytečnou objížďkou, nezískal by nic. Nepřeceňuje se, ale ani nepodceňuje. Neví, jak je situace bude vyvíjet, ale ví, že jí projde hrdě a důstojně. To ví Jupiter na scéně. My, co si čteme v harmonogramu a situaci vidíme z nadhledu, víme, že Jupiter je konec konců hlavním hrdinou příběhu. A hlavní hrdina v průběhu děje neumírá, a když, na konci se ukáže, že vlastně neumřel, jen nějakou dobu zvracel kdesi za bukem. Před námi je ještě pár scénických zápletek, ale ve finále ten odvážný mladý muž zazáří a půjde vstříc skvělým zítřkům! No fajn, a co Saturn? I Saturn má jiné postavení než v dříve odkazované jednoaktovce. Tehdy byl Saturn ve Štíru a tam je opravdu radno jít mu z cesty. Je nesmlouvavý a absolutní ve svých nanejvýš oprávněných požadavcích. Ve Štíru se řeší otázky života a smrti, jedna zanedbaná povinnost a důsledky mohou být katastrofální. Se Saturnem ve Střelci jsme o poznání jinde. Na první dobrou mi naskakuje obraz poslanecké sněmovny, kde k řečnickému pultíku právě přichází pan důležitý a začíná dělat obstrukce. Bez komentáře. Saturn v růstovém, expanzivním a rozvojovém Střelci, kterému mimochodem vládne právě Jupiter, funguje spíš jako záchranná brzda. Jenže kdy je situace zralá na brzdu záchrannou a kdy už přibrzďujeme čistě z připosranosti? Tohle je myslím zásadní otázka nastupující kolize Saturn - Jupiter. Jeden se snaží postrčit události a rozjet dění, druhý se zuby nehty drží starých pořádků a blokuje. A znovu, nechci nahrávat jednomu či druhému. Oba mají své opodstatněné úkoly. Garant trvalého budoucího rozvoje versus garant zodpovědného procesního postupu. Zapálené hledání nových cest versus poučení z krizového vývoje. Idealismus a nadšení mládí versus zkušenosti minulých generací. Touha dobýt zářivých cílů versus potřeba zklidnění a odpočinku. Snaha vydávat se stále k novým obzorům versus nutnost pevně ukotvených základů. Naděje v lepší příští versus strach, že líp už bylo. A možná se Jupiter i Saturn mohou jeden od druhého leccos naučit. Má smysl někomu fandit? Zdá se, že ani ne. A pokud fandíte, výběr favorita hodně záleží na povaze, a v tomto případě asi i na věku. Nikoliv bez výjimek! Přesto, nepůjdeme dál, dokud nebude nalezena rovnováha. Takže do toho, balancujme! Máme na to květen a ještě i kus června ... Comments are closed.
|
Archiv textů
May 2025
|