Evoluce

Dneska se mi fakt nechce psát. Nějak to na mě zas padlo, ta deka celé téhle celosvětové hurá akce. Navzdory tomu, že v karanténě trčíme už asi měsíc (?? – fakt nevím, ztrácím pojem o čase) a všichni jsme si prošli různými fázemi až do stavu, o kterém jsem byla přesvědčena, že se snad blíží přijetí, ale možná šlo spíš o frackovitý výsměch, nevím. A najednou stopka. Tak se na to podíváme.

Luna přešla do Kozoroha. OK, tak to je jasný, pokles teploty, pokles nálady, proti velkolepému hurá nadšení Střelce je tenhle posun do strohého prostoru betonového bunkru pokaždé jak studená sprcha. Jenže to bylo už včera. Navíc je Luna teprve v polovině cesty znamením, v němž se poslední dobou přeme se systémem a přetlačujeme o pravidla naší další existence. Ještě nedorazila k oblíbené sestavě Pluto + Jupiter, která disponuje obrovskými schopnostmi manipulace hrůzou, nátlaku pod hrozbou a vymývání mozku. To nás čeká dnes večer, pravidelná týdenní dávka. Nemůžeme se tomu vyhnout, ale můžeme být připraveni. Pokud nás zaskočí nevědomé, máme tendenci uvěřit a podlehnout. Pokud přijde a my budeme vědět, o co jde, prostě to ustojíme. V tuto chvíli bez rezistence, ale nezlomeni. Doporučuji dýchat, nereagovat, nehodnotit, bděle sledovat – je to jen vlna a přejde.
 
Ale ono je toho víc. Téma podobné, ne-li identické, jen to asi zabere trochu víc času než jeden večer lunárního tranzitu. Slunko dnes na 24.-25. stupni Berana a v přesném kvadrátu k dvojici Pluto + Jupiter. Nástupní vlnu (včera) jsme už prošli, dnes vrchol a od zítřka odeznívání. Beran v rozletu a se vší odvahou, s obrovským odhodláním, kašlu na pravidla, já jsem já jsem já a běžím, mě nikdo nezastaví … do p*dele, stopka, náraz, zeď, frustrace, blokace, zátaras, výhružka, pokuta a pokud neposlechneš, bude tě to sakra mrzet! Tudy to prostě nejde. Jak dál? Co teď? Ježíši Kriste, co mám teď dělat? Dělat? Dělat právě nic a v tom je to pekelný psycho, protože Beran je čistá, ničím neředěná akce a tohle je patová situace, slepá ulička. Tohle člověk sám neurve. Nikdo nedokáže silou vůle zastavit tsunami, nikdo neposune vlastníma rukama Himálaje. V tuto chvíli jsme konfrontováni se silou daleko přesahující naše možnosti.
 
Se silou systémovou. Hm. Akorát záleží na tom, jak systém definujeme a chápeme.
 
Mluvíme-li o systému vytvořeném člověkem, o systému jako o opěrné struktuře kulturní společnosti, o sestavě pravidel a nařízení, o státních organizacích, ekonomických institucích, nadnárodních korporacích a demografickém uspořádání, vězme, že síla tohoto systému je dočasná a sám je předmětem dekompozice (Pluto v Kozorohu, 2008–2023). Svět se zkrátka mění, od základů, a nic už nebude, jaké bylo. Systém se hroutí, ale průkopnická síla Berana, lidského ducha, přežívá. Protože We are the resistence! A časem postaví systém nový, čerstvý, funkční a ještě pružný.
 
Je ale na místě uvážit i systém původní, nezávislý na lidské aktivitě, ten, který tu byl dávno předtím, než se homo sapiens rozhodl, že je nejmoudřejším z moudrých a vrcholem vývojové linie života na planetě Zemi. Systém ekologické rovnováhy, který považujeme spíš za systém zdrojů dostupných k uspokojování našich potřeb. Zatím tu jsme, systém nás toleruje, ale dost možná už toho má taky plný zuby. I tento systém totiž prochází transformací (Pluto v Kozorohu, 2008–2023) a musí se zbavit všeho, co je mrtvé a od základů přetvořit vše, co ho ničí a co mu nijak neprospívá. Lidstva. V tomto případě žádný odpor na místě není. Jsme ve fázi, kdy máme možná poslední šanci uvědomit si svou pozici, svou roli, přiměřenost nebo spíš nepřiměřenost svého chování, absurditu našeho přesvědčení o oprávněnosti svých požadavků a prosazení své vůle. Ukazuje se, kde jsme to přepálili, totálně posrali a kde budeme muset pokorně sklonit hlavu a makat na nápravě. Hned a od základů. Úplně Totálně. Protože Pluto rozhodně není kompromisní typ, Pluto hraje buď anebo.