Dotyky Pluta ...

Prý potřebujete příběh. Skutečný příběh. To chápu, taky potřebuju věci vidět a osahat si je. Jen, sebelepší vyprávění nepopíše ani setinu prožitku, který Pluto dokáže do života vnést ... však si vzpomeňte na své tranzity Pluta přes citlivé body ... A všem odvážným vypravěčům děkuji. Příběhy jsou zkráceny a zbaveny identifikátorů, ale jinak jsem je ponechala co možná nejpřesněji v původní podobě.

Pluto přes Mars
Dobře si vzpomínám. Pocit, že pokud nezmizím z baráku, zalknu se nebo roztrhnu. Z mého muže je mi na blití, a to opravdu fyzicky. Pak jsem potkala někoho jiného, první sex a už nebylo cesty zpátky. Do té doby mě sral manželův nezájem, byla jsem nešťastná, večer seděl u počítače a já usínala sama. Pořád jsem přemýšlela, jaký koule mu dát, aby se to hnulo. Toho nového chlapa jsem potkala na chatu, kompenzovala jsem si večery bez manžela. Naše první setkání online proběhlo jako intenzivní srážka. Prudil, byl hnusný na nějakou holku, tak jsem se do něj pustila a říkala si, co je to za arogantního pitomce. Nakonec jsem se chytla na jeho fotku, přišel mi naprosto uhrančivý! On ale žádný zvláštní zájem neprojevoval a já se nebudu vnucovat, to ani omylem. Takže poprvé naživo jsme se viděli až o rok později. Zajiskřilo to.

Komentář sepisovače příběhů: Následoval rozvod a s novým mužem žena žije dodnes, spolu s jejími dětmi z předchozího vztahu a s dalším vlastním dítětem – a zdají se mi být spokojeni.

Pluto přes Lunu
Sebevědomý, přirozeně úspěšný týpek, je nad věcí a zároveň je empatický, dokáže podržet, poradit. Tak jsem se vnímal já, tak mě vnímalo okolí. Inteligentní, nadaný, do čeho jsem se pustil, v tom jsem vynikal. Zároveň nic nikam nedotáhl. V inkriminovaném roce nastal zlom, totální obrat, ze dne na den. Naráz jsem se ocitl na opačné straně, o vše, co jsem měl, jsem přišel. Ukradli mi i auto. Zůstaly mi jen slipy, ponožky a hučící hlava. Nechápal jsem a začal bojovat, hledat. Ale jako kdykoli předtím, v ničem jsem necítil svou cestu. Nikdy jsem v sobě neměl jasno, s tunou zájmů a talentů jsem mohl dělat cokoliv. A o ničem jsem nemohl říct, že "tohle je vono". Došlo mi, že být extra nadaný je stejně na nic jako být úplně jelito. Jen se na tu zmatenost a nulové uplatnění koukáš z opačné strany. Postupně, pracně a s trvalým hučením v hlavě jsem se prokousával do světa energií, který byl pro mě do té doby tabu. Vyrostl jsem a fungoval jako učebnicový materialista. Teď jsem hledal sám sebe. Nejprve na úrovni energií tělesných: shiatsu, akupresura, baňky, meridiány, čakry. Zajímavé, ale pořád nic, v čem bych se viděl. Pak se hledání sebe sama a nového smyslu bytí jakoby posunulo. Cítil jsem ničím nepodložené uvolnění, cítil jsem se líp, dlouhodobý trvalý vnitřní tlak pominul. Na chvíli. Byl nahrazen podobným, snad ještě horším, a děly se věci, kterým jsem rozuměl ještě míň. Osud si se mnou vytíral zadek. Takhle jsem to tehdy vnímal. Dnes, přestože dávno vím, k čemu to bylo a že to tak muselo být, si za tím svým tehdejším pohledem stojím, protože jinak to vnímat nejde. Celé to bylo o tom, že jsem měl pochopit, jak to tu vlastně všechno funguje. Objevit a pochopit svět, který vůbec není vidět, a naučit se v něm cítit naprosto samozřejmě. Pochopit, že vše je úplně jednoduché, přesně zákonité, i že všechno navenek vypadá naopak, než jaké to je ve skutečnosti.

Komentář sepisovače příběhů: Nádherný příběh muže, který prošel rozkladem a transformací osobnosti, aby našel své nové já a svou životní cestu a všechny poznatky sám zužitkoval coby lektor osobnostního rozvoje.

Pluto přes Merkur
Zemřel mi otec, za měsíc nato pes, v zimě babička. Pak autonehoda a smrt tchána. Na pohřbu jsem dostala první panickou ataku, za týden v kině druhou, třetí na hodině jógy. Nastalo období lékařských vyšetření, EKG a testů. Poprvé v životě jsem si musela připustit, že to možná sama nezvládnu vůlí, že se mi můj život sype pod rukama. Stav těsně před zblázněním. Byly dny, kdy jsem se regulérně prolnula do jiného světa, ve dne, při vědomí. Slyšela jsem vlastní hlas říkat divné, sebedestruktivní věci. Připadala jsem si jako nahá v zabahněném lese, nic nevidíš, nikde nikdo, krom tebe a tvého obrovského strachu. A nevíš, proč tam jsi, jak dlouho tam budeš a zda to někdy skončí. Jela jsem na bázi denního fungování, na dluh. Ale většinou autopilot. Večer jdeš spát s tím, že ráno nechceš vstávat a probudit se. Po probuzení pláč a strach z toho, jak celý den zase přežiju. Nakonec jsem ze sebe musela tu pravdu vyblít. Pravdu o tom, že někdy se i ti nejsilnější poserou strachem ze života. Měla jsem hrůzu z odhalení svého selhání před manželem. Že mě uvidí v celé mé kráse a odejde, protože takovou trosku si nevzal. Teď se tomu už můžu smát, tehdy to bylo strašné. Hrála jsem paní silnou. Byl to obrovský zlom v našem vztahu, kupodivu se se mnou nerozvedl a naopak, jsme teď ještě o úroveň výš než dřív.

Komentář sepisovače příběhů: K tomu snad nemám ani moc co dodat – tenhle příběh sepsalo mé vesmírné dvojče, je vlastně identický s mým, včetně všeho, co jsem vynechala – držím ti palce!