Dokonáno jest

Lilith a Chiron, ti dva, co se zranění a bolaví, zhrzení a ukřivdění, se začátkem února potkali v Beranu. Chvíli se oťukávali a seznamovali. Otázka důvěry ve vztahu je v jejich případě extrémně důležitá. Začátkem března se nalepili jeden na druhého a od té doby bez sebe nedají ránu. Rozumí jeden druhému. Oba ví, jak to bolí, když musíte žít něco, co se k vám dostalo – minimálně v rámci lidského chápání pravidel tohoto jednoho života – neprávem. V čem není možné vidět spravedlnost. Jak strašná, hluboká a bezbřehá trýzeň pramení z toho, co nemá řešení, ale ani konce. Oba ví, jak chutná odmítnutí, pohrdání, ponížení, výsměch a opuštění. Oba znají pocit bezbrannosti, méněcennosti, marnosti a sebelítosti, pochybností a hledání viny. Oba se naučili překrýt své rány a neukazovat je na potkání každému, kdo jde kolem. Oba už umí žít se svým údělem, protože co jiného jim zbývá …

A protože se potkali v Beranu, jejich společná cesta už není o potřebě vyplakat se a přijmout svůj úděl, ale o nutnosti postavit se znovu na nohy a s vědomím toho, že věci jsou, jaké jsou, a jinak to nebude, znovu sebrat odvahu, odhodlání a začít žít! Žít s jednou nohou nebo bez ruky, s vědomím mentální jinakosti, s traumatem z dětství, s křivdou ve vyhnanství, s pocitem ukradeného života, s čímkoliv, co si každý z nás neseme. Žít a třeba i bojovat! Za sebeurčení, sebevyjádření a za svá práva! Lilith a Chiron spojili své síly a opřeli se do toho – opřeli se do osy lunárních uzlů a spojenými silami vytvořili prostor pro nápravu věcí alespoň do té míry, která umožňuje jejich (naši!) seberealizaci.
 
A tohle všechno se děje v jednom každém z nás, tohle všechno se děje venku. Dost možná, že hypotéza o Zemi, která už měla dost devastujícího lidského viru a nasadila protilátku, je pravdivá. Páka se zapřela, kolo osudu se otočilo a cesta teď vede jinudy. Zpátky už se nevrátíme, to je doufám zřejmé. Hra pokračuje jenom vpřed.
 
Pokud jde o léčení našich individuálních zranění, byly poslední dva a půl měsíce silným obdobím. Je jasné, že chceme-li ošetřit ránu, musíme se jí dotknout. A dotkneme-li se jí, zabolí. Kurevsky zabolí! Ale tahle bolest není samoúčelná, proto ji vydržíme. Někomu pomáhá vědomí smyslu, někomu fakt, že jiná volba než vydržet v nabídce není. Nicméně, máme to za sebou. Skoro. Lilith a Chiron se začínají odpojovat a postupně se od sebe vzdálí. V tuto chvíli na sobě ještě visí, objetí a výměna telefonních čísel, jako že by si po propuštění z léčebny aspoň zavolali a sešli se, když přece to přátelství, ale to je standardní jev, venku pak naskočí každý do svého života a už se nesejdou. Léčba byla ukončena, staré životní návyky rozloženy, nový životní směr vytýčen, jeho procesy nastaveny a osa lunárních uzlů už se chystá přestoupit do další dvojice znamení otevřít nová témata. Není, co dalšího bychom dodali, terapie je tímto uzavřena a tady jsme hotovi. Jak symbolické, právě dnes. Tak snad ještě poděkování, rozloučení a poslední podpůrná rada – odvahu a energii dodává Mars ve Vodnáři, laskavým slovem nás pohladí Venuše v Blížencích. A pak už vyrážíme do života, prokázat, jak se nová pravidla a naše schopnost se jimi řídit osvědčí v nechráněné realitě.

Je to výzva, je to úkol, je to příležitost a je to zodpovědnost! Je to začátek! Hodně štěstí nám všem!