Dokážu to, chtě nechtě!

K té včerejší řepě! Nechci vyvolávat paniku, zkusme se na to podívat takhle.  Spousta z nás má v hlavě plán, nějakou představu, nějakou touhu, sen, vizi, cíl. Něco, co bychom rádi udělali, dokázali, zažili, co bychom chtěli vytvořit, kam bychom chtěli dojít, abychom konečně cítili proudění živé krve v žilách a věděli, že tohle je ono, tohle má smysl! Toužit ale můžeme i po vysvobození: o tom, že bychom odněkud

chtěli odejít, vyvázat se, zmizet, něčeho bychom se rádi zbavili a setřepali, protože už v tom nemůžeme dýchat, umíráme, pomalu a dlouze. A nějak se k tomu zatím nemůžeme dostat, nebo se nám nechce, nebo nedaří. Prostě to nejde. Proč? Jsme zaseknutí. Ve svých představách, ve svých plánech, ve svém strachu, ve svých zvyklostech, v životní rutině, v naučených stereotypech, v zaběhnutých vzorcích chování či myšlení. Potřebujeme změnu. Radikální a nevratnou. Zároveň víme, že po téhle změně už nic nebude takové, jako dřív. Anebo aspoň tušíme, protože i samotná představa je pro někoho tak šílená, že ji prostě připustit nedokáže. A to je přesně ten moment, který nás skřípne hrůzou pod krkem a nepustí dál.  Strašně toužíme po změně a ničeho se nebojíme víc než změny. Změna okolí neexistuje. Existuje jen změna v nás. Transformace, kterou přinese Pluto s Jupiterem, zásadním způsobem promění naše životy. Za cenu proměny naší osobnosti a všeho, co je v našem životě nedotknutelné, co se nikdy změnit nesmí, protože TOHLE PROSTĚ NEJDE! Nejde, jo?
 
Já si z obou kategorií klíčových slov pro Pluta a Jupitera vybírám výraz "vůle žít"!
O tom to totiž je. A my to dokážeme! Chtě nechtě ...

P.S. Dneska to ještě vyřešit nemusíme, na to máme těch deset měsíců. Dnes je den velkého obratu Neptunu, den opouštění minulosti, den ospalé malátnosti a neschopnosti myslet ... tak se nesnažme zbytečně, stejně z toho nic smysluplného nevzejde. Pokud jste u moře, nádhera! Pokud ne a rádi se brodíte bahnem, jděte aspoň do lesa. No a my ostatní si přistrčíme židli k oknu a budeme se koukat, jak venku krásně prší ...