Dávkovaná explozivita

A co dalšího? Jak tu tuhle kdosi správně poznamenal, krom Saturnu a Marsu máme ještě taky Lilith na jižním uzlu, právě teď v dokonale přesné konjunkci. Lilith i jižní lunární uzel se odkazují k naší minulosti, minulosti hlubší než rané dětství tohoto života. K minulosti prenatální a minulosti předchozích inkarnací. Otvírají se témata, která už jsme žili a o kterých si rádi myslíme, že už to máme za sebou, zmáknutý a vyřešený.

Jenže astrologie je cyklická záležitost a nikdy nic nikdo nemá míti za definitivní. V lepším případě se cyklus odvíjí po spirále (kéž by!), v horším případě v kruhu. Takže si sice pamatujeme, kde a jak jsme si nabili hubu, ale to nám nezaručí, že to neuděláme zas. Sice v jiném kontextu, v každém dalším opakování většinou v odlehčené verzi, ale přece. Zkušenost se počítá, ale proud života nezastaví.
 
Téma Lilith je za dané konstelace znovu (naposledy 10.8.2018, plus mínus pár dní, zkuste si vzpomenout) akcentováno Marsem, který se po obratu v Kozorohu vrací do Vodnáře. S Lilith se potkají přesně 1. října, ale nač čekat? Oba dva jsou ve své energii silní, celá situace je podepřena přítomností lunárního uzlu a do začátku října bude jejich bezlimitně se přibližující explozivní spojenectví nakopnuto ještě několikrát jinou planetou, která, ať v konjunkci nebo vzdáleně, zapůsobí jako katalyzátor. Takže, jak to čtu v horoskopu, sleduju kolem sebe a cítím sama ve svém životě, nejedná se o diskrétní bod, ale o energetické pole, a už v něm jedeme. Cosi se dere ven. Zastavit to nejde, zatlačit zpátky taky ne a samo se to rozhodně nevstřebá. Vidím to kolem sebe a je to zanícený, podebraný, horečnatý a často bolavý. Hodně bolavý.
 
Lilith je ve svém tranzitním projevu v podstatě zrychlenou kombinací Pluta a Uranu. Nese s sebou tenzi, popření, vytěsnění, odpor, vztek a skřípění zubů. Ale zdaleka není tichou obětí, skrytým manipulátorem nebo tím, kdo nespatřen drží kontrolu nad situací. Naopak, běsní, vzteká se a zuří nad nevyhnutelností, situačním tlakem, dlouhodobým sebepopíráním, svou domnělou bezmocí a nespravedlností situace. Zcela bez pudu sebezáchovy kope do vosího hnízda a škrtá sirkami v těsné blízkosti sudu se střelným prachem. Protože musí. Jiné řešení už nevidí. Lilith má povahu sebevražedného atentátníka, a tenhle princip v sobě máme všichni. V příštích několika týdnech se s ním bezpochyby seznámíme zblízka.
 
A jak to teda vypadá v běžném životě? Možností je celá řada. Společným tématem je, že z hloubky duše na povrch stoupá téma, které nás dlouhodobě irituje, vytáčí a nebetyčně sere (omlouvám se, už jsem si vypláchla pusu mýdlem). Téma, které pociťujeme jako křivdu, ale dost často si ji vlastně vyrábíme sami. Téma, které neumíme plně zpracovat, opakovaně se o to pokoušíme a můžeme doufat, že v každém následném cyklu kousek odloupneme. Téma, které je pro nás zásadní, v terapii by se rozhodně ukázalo být kořenem většiny aktuálních problémů, ale spojitost není viditelná na první dobrou. Je totiž nepřípustné. Nevyslovitelné. Tabuizované. Pro někoho naprosto neznámé, o to častěji pak promítané do okolních lidí, věcí, jevů a situací. Nepřijatelné, odmítnuté, nepřiznané. Stydíme se za něj a/nebo máme strach do něj hrábnout, protože má potenciál rozbít křehký domeček z karet, v němž bydlíme. Velice dobře víme, že tohle je nášlapná mina. V tuto chvíli už ale není otázkou, zda na ni omylem nestoupneme, ale jak dlouho vydržíme balancovat na roznětce, než to bouchne. Někdo se vyzuří, někdo zhroutí, někdo padne v návalu pláče, někdo vztekle trucuje, někdo zelená závistí či nenávistí, někdo si vyřve hlasivky, někdo vyzvrací všechnu křivdu, a někdo má kontrolní mechanismy tak silné, že svůj žlučovitý vzdor pustit nezvládne, obrátí jej proti sobě a pořídí si zánět dutin nebo rakovinu.
 
Dobrou zprávou je, že do příštího přesného kontaktu Marsu a Lilith zbývá ještě nějaký čas. Přesně řečeno 21 dní. A po tuto dobu nám vesmír nabízí alternativní řešení. Kontakt dvou karmických bodů, Lilith a jižního uzlu, funguje jako ochranný filtr. Nebo jako kanál. Pokud jsme si vědomi toho, o jaké téma se jedná, odkud pramení, jak funguje, kdy už jsme ho zažili, že je čistě naše a nemá cenu ukazovat prstem a hledat viníka venku, můžeme svou frustraci nechat pomalu probublávat, den za dnem konfrontovat, nečekat, až nahromaděná tenze exploduje, ale postupně upouštět ventil, vyčistit trubky a nechat všechnu nahromaděnou zlost rozplynout a otevřeným kanálem spláchnout do propadliště dějin ... nebo aspoň její podstatný kus ...