Cry, baby, cry ....

Fotografie 2017-08-17_10-28-17 od Hanna Vaknin licencována pod CC BY 2.0    

Z rozběhnutých, roztěkaných a komunikačně frekventovaných Blíženců přešla Luna v noci do tichého, niterného Raka. Domů. Do bezpečí. Zavřít dveře za vším tím shonem, zout si boty, nalít si heřmánkový čaj, povolit všechny obranné mechanismy a spočinout. Jenže hned v předsíni, kam s důvěrou vstoupila potmě, tady to přece znám, trčí nějaká debilní krabice, kruci fix, kdo to sem dal .... do prdele, auuuuuuuuuuuu! Náraz, pád, rachot, Luna leží na zemi, palec do krve, tohle je poslední kapka, pocit sebelítosti pálí až v krku, Luna už nemůže a rozpláče se. A s pláčem konečně přichází úleva. Cry, baby, cry!

Tak jo, noční příchod domů nic moc. Teď už je ráno. Palec cítíme, ale jdeme dál. Luna se postupně vyvazuje ze všech kontaktů. Totéž udělalo Slunce už před nějakým časem, vzpomínáte? Time out. Nic nového nezačíná, nic se neřeší, tohle je prostor a čas, kde můžeme jen být. Aspoň pro dnešek. V blízké náruči, kde dostaneme to jediné v tuto chvíli potřebné ujištění: "Neboj, to zas bude dobrý!" Je důležité tenhle čas nepromrhat a udělat si pauzu, energie posledních měsíců je sakra vydatná. A navíc zítra už zase nastupujeme ...