Čekání ...

Fotografie waiting... od  Stephanus Riosetiawanlicencována pod CC BY 2.0     

Děje se toho hodně a vlastně nic. Luna zaplula do Ryb a už tak zpomalující čas ještě více zvláční. Už opravdu jen splýváme. Vítr utichl a plachty klesly, jiskřičky ohně pod kotlem ještě občas zasvítí, ale loď se už jen pohupuje na klidné hladině a kdesi v dálce možná zahlédneme břeh. Voda a země, to je vše. Není kam pospíchat. Velké planety (Pluto, Saturn i Jupiter) už sice postupují vpřed, ale tenhle posun nejsme schopni vnímat v konkrétních projevech, nedokážeme ho pozorovat a popsat. Ozubená kolečka ve strojovně se otáčejí a přenastavují, ale nahoře na palubě o tom zatím nemáme žádné důkazy. Snad jen pár senzitivních jedinců vnímá podivnou změnu vibrací a mohou se dohadovat, co že to hučí.

Nicméně Neptun, vládce moří a oceánů, když na to přijde, i předseda dozorčí rady pro dohled nad epidemií, ten, kdo bezpochyby nikam něspěchá, protože náš koncept času a prostoru je pro něj jen ubohým vtipem, dětskou hračkou a naivní představou tápající mysli, je stále retrográdní a k masivnímu obratu do přímého směru se chytá až koncem listopadu. Do té doby jsme mu vydání napospas a Neptun si rád pohraje s kormidlem naší lodi.

V retrograditě zůstávají i Merkur a Mars, kteří nejčastěji pohánějí běh událostí v horních, akčních vrstvách.
 
Merkuru zbývá ještě osm dní. Osm dní dalšího dobrzďování před zastávkou a obratem do direktivity (3.11.2020). Osm dní, kdy musí dotovat mentální stimulaci z poněkud vyčerpaných zdrojů. Témata, kterými se probírá, jsou omletá a obehraná. Ale vtíravě důkladný Merkur ve Štíru se svým kriminalistickým čichem a otravnou potřebou strkat nos všude, kde to smrdí, se nespokojí s pouhým pohupováním na vlnách. Jeho nutkává potřeba zjistit, odhalit, demaskovat, poznat, pochopit, porozumět a rozklíčovat každou situaci ho žene dál a dál, a protože prostor je krutě limitován, vystačí si s tím, co je k dispozici: nové podněty nepřicházejí, takže se podíváme na zoubek těm stávajícím. Do omrzení leptá usazeniny kyselinou, do bolesti strhává strupy a vrtá se v ranách tak hluboko, jak jen to jde. A jde to hluboko, jsme ve Štíru a ponuré tajemství podzemního labyrintu si dokážeme vychutnat. Protože dokud se nedostaneme k obnaženému nervu, naše poznání není úplné.
 
Mars v Beranu se konečně vyvazuje z kvadrátu k sestavě v Kozorohu a pro příští dva týdny krom náhodných kontaktů s Lunou a jedné opozice s Venuší těsně před obratem do přímého směru (14.11.2020) žádné další vazby nevytváří. Je plonk a nabírá síly do třetího kola. Nám tím v životě nastává toužebně očekávané zklidnění. Pauza v ději, o níž jsme se bavili. Přestávka, která nepřináší žádný posun a vývoj, jen zastavení. A taky odpočinek, pokud dokážeme přistoupit na nabídku osudu a nebudeme se pomalému tempu vzpírat (největší vnitřní odpor proti nucenému zpomalení mohou čekat majitelé osobních planet v rozmezí 14°- 17° kardinálních znamení, tedy Berana, Raka, Vah a Kozoroha – vím, o čem mluvím, do toho intervalu se vejdu taky). Tenhle čas je zkouškou naší trpělivosti. Dost možná se nám za chvíli bude zdát nudná, protože nenabízí nové vize, nenachází nová řešení. Jen plyne ...
 
Je-li dnešek prvním dnem nařízeného zastavení, snad nás jeho energie uklidní a nabudeme dojmu, že to vlastně může být celkem fajn období. Luna v Rybách se spojuje nevzrušivým trigonem se Sluncem ve Štíru, později odpoledne stejně harmonickou vazbou s Juno. Smírný den. A jestli se nám podaří nastavit si do hlavy mantru odevzdaného přijetí, máme napůl vyhráno. Protože nic jiného nezbývá … a tak čekáme.