Čas školních výletů

Luna v Býku. Poznám to podle toho, že ráno, když vstanu, nevede moje první cesta k notebooku (kafe s sebou), abych mrkla, co nového a začala psát. Místo toho obhlídnu ledničku, zjistím, že nula nula nic a začínám vařit. Ve velkým, samozřejmě. Naštěstí jen taková lunární vlna, s Lunou v Blížencích to zaručeně povolí. A jak to máte vy?

Nicméně, mezi gulášem, špenátem a slepičí polívkou jsem si odskočila na kratičkou pauzu a poznámku. Děje se tohle. Konzultace posledních dní jsou velmi, VELMI výživné. I mimo konzultační hovory jsou tohoto charakteru. Žádné plky o počasí a o dovolené. Když už někdo promluví, během dvou tří vět se dostáváme k absolutní podstatě, k tématům, která v sobě nosíme zavřená a zapouzdřená a vytěsněná, a pokud k nim vůbec sami dohlédneme, rozhodně je nikomu nesvěřujeme! Taková hrůza, taková špína, to vůbec nemůžu vyslovit a sdílet! Jenže najednou – sám od sebe – se kal rozvíří a už se řine ode dna existence a valí proudem: nenávidím, nesnesu, nepřežiju, nevydržím, to už nedávám, tohle je přes čáru, protože v tom nemůžu dýchat, nemůžu žít, zkrátka chcípám. A jedním dechem s tím běží výrazy jako rozhodně, totálně, definitivně, naprosto nutně, absolutně. A taky musím, končím a začnu! Popisné fráze se liší, ale narativ je jednoznačně plutonský. Všechno nebo nic. Konec a začátek. Smrt a znovuzrození. Letmé zahlédnutí, u osvícených snad i částečné pochopení toho, co leží v samotném jádru problému, kolem nějž už takovou dobu kroužíme.
 
Řešení se nabízí, najednou je vidět bez závojů a bez příkras, pravda v celé své nahotě. A přestože je zřejmé, že situaci není možné popohánět, své požadavky nemáme kde urgovat a výsledků nedosáhneme okamžitě, vidíme jasně, že začít musíme teď. Teď! Žádné zítra, příští týden nebo až naprší a uschne. Teď! Na to, abychom dosáhli cíle, který se zdá nemožný, nemyslitelný, neřešitelný je potřeba jediné: odhodlat se a začít. V tuto chvíli zcela pravidelně následuje povzdechnutí: „Jo, asi jo. Já vím, že je to tak. Ale jak mám teda začít?“ Nebude to start z nuly na sto. Nebude to obrat čelem vzad. Bude to ten zmiňovaný výstup na Mount Everest. Pokud bychom se rozhodli odpíchnout se a vyběhnout na vrchol, padneme v první zatáčce. Jestliže ale zvolíme navrhovanou variantu rozfázování a naplánujeme si výstup krok za krokem, dáme to.
 
Dáme to všichni, protože přesně k tomu je situace nastavena. Dlouhodobě nastupující konjunkcí Pluta s Jupiterem. Aktuálně navíc podepřena Marsem v Rybách v sextilu k téhle dvojici. A Mars v Rybách nám dává jasné instrukce: „Nervi se a nebojuj, ale nevzdoruj osudové síle, je s tou tvojí synergická, ale daleko převyšuje tvoje možnosti. Nechce tě utopit ani zabít, tak se přestaň vztekat a nech se vést!“ Navíc, Slunce se blíží k severnímu uzlu. Ten je už Blížencích. Nicméně tu ještě máme vzkaz z Raka. Situace podobná dlouho vyhlíženému dni plánovaného školního výletu, od pěti nemůžeme dospat, v sedm na sebe v rychlosti hodíme tričko a kraťasy a už dupeme dolů po schodech, na ulici a hurá za kamarády, když v tom se kdesi shora nad naší hlavou ozve známý hlas a maminka nakloněná přes zábradlí balkonu zavolá: „Zapomněl sis svačinu, trubko nedočkavá, chytej!“ … Slunce se chystá k novoluní. Novoluní proběhne v neděli, a to na nultém stupni Raka. Přesto však prakticky v ose lunárních uzlů. Bude tedy spojeno se zatměním. Big deal! A pokud nás tohle nenakopne tím správným směrem, pak už nic!