Bla, bla, bla ... nudaaaa!

Upozornění: Dnes to bude extrémně dlouhé, krutě nudné, poměrně teoretické, neosobní a emocí prázdné čtení. Klidně vynechejte.
 
Týden nabitý událostmi, co si osobují právo ukrást hlavní titulky: retrográdní Merkur, obrat Neptunu, Jupiter na Slunci, ale stačilo a teď bych se ráda dostala k tématu, které už strhuje mou pozornost pár dní, ono taky už pár dní běží, záleží na tom, jestli si do hlavy nasadíte načasování lunárních uzlů pravých nebo středních. Uf. Lunární uzly jsou teď, jak víme, rozepřeny mezi Kozorohem a Rakem (TVL, stačí si jen pomyslet „Kozoroh“ a už začnu poučovat!). Každopádně, jedny nebo druhé, rozdíl v jejich aktuální pozici je minimální, zejména pak v situaci, kdy k nim budeme vztahovat vzdálenou, neosobní, obří planetu, jakou je Uran.

A Uran je v těchto dnech v kvadrátu k oběma koncům lunární osy. Tempo lunárních uzlů je relativně pomalé, po cestě kolem dokola se do původní pozice dostávají jednou za 18 let. Ani pohyb Uranu není z pohledu pozemšťana rychlý, jeho oběžná doba je 84 let. Navíc uzly a Uran běží v protisměru, jdou si tedy vstříc, minou se, a ještě si zamávají. Nebavíme se tedy o vlivu v řádu hodin či dnů, spíš o kontinuálním působení v rozmezí zhruba jednoho měsíce, které však bude mít své vrcholy a útlumy, podle toho, jak bude celá kvadratura aktivována dalšími, rychlejšími planetami, které zafungují jako katalyzátor. Nebo jako prst na spoušti.
 
Co to znamená?
 
Jestliže chápeme osu lunárních uzlů jako ukazatel směru, střelku na kompasu nebo čáru na mapě v navigaci, která ukazuje, kam míříme a kudy jet, můžeme Uran v jeho aktuální pozici chápat jako skokanský můstek na cestě. Neoznačenou díru na D1. Kance nečekaně vybíhajícího z lesa. UFO přistávající na silnici, po níž jedeme. Prostě nečekanou a zcela nepředvídatelnou událost takového kalibru, že nás vyhodí z konceptu a najetých kolejí. Naše myšlenky, úvahy, představy, plány jsou pro danou chvíli k ničemu a my okamžitě přepínáme na instinktivní a pudové chování, Mozek lže a podléhá strachu, intuice je neomylná. Většinou tomu nevěříme, většinou ji mozek překřičí, nicméně v situaci, kdy jde do tuhého, musí mozek sklapnout a řízení přebírá autopilot nouzového režimu.
 
A znovu bych ráda podotkla, že tohle není výhrůžka – výhrůžku v tom mohou slyšet ti, kdo věří v superioritu vlastního mozku a mají trvalou potřebu analyzovat, plánovat, řídit a komentovat svůj život. Ostatní nechť očekávají překvapení, novinku, prozření, záblesk, zahřmění, prostě cosi zcela mimořádného, co se dotkne našich hodnot (ve hře je i Venuše, k tomu se dostaneme), ale v souvislosti s Jupiterem, jehož vliv stále doznívá, není důvod si myslet, že UFO nám jde po krku. Respektive, ten důvod tu není ani jindy, jen tentokrát bude snazší tomu uvěřit.
 
Příklady?
 
Vidím je každý den v mnoha maličkostech, jež se skládají do mozaiky, i ve velkých věcech, které mají skutečně průlomový charakter. Vyjdete-li na ulici, srazí vás auto a jste bez nohou, všimnete si toho hned – a to je Uran. Ale uranské působení může mít i povahu méně drastickou, nikdy však plynulou. Zkrátka ten náraz je nutný. Může to být Aha! moment okamžitého, a nutno říci hrubě konfrontačního pochopení problému, který máme před očima celou věčnost, s jeho řešením ne a ne pohnout a neustále se motáme v kruhu. A může to být situace na opačném konci spektra, kdy náznaky a pošťuchování v emoční, myšlenkové, duchovní či jakékoliv jiné nemateriální rovině nestačí, a k tomu, abychom se probudili, potřebujeme 3D ránu: přijedeme domů a hoří nám barák. Nebo tak něco.
 
Příkladů je spousta a můžeme je vidět všude kolem. Záleží jen na tom, jak pozorně se díváme, jak se umíme nacítit a jak dokážeme být nad situací a nebrat si to osobně. Vidíme je ve veřejném prostoru, v médiích, na ulici, u svých přátel a zažijeme je samozřejmě ve svém vlastním životě.
 
Média se hodí dokonale, protože názorně manifestují projevy synchronicity, takže opět pár odkazů na rozhovory mého oblíbeného kanálu DVTV (omlouvám se všem, komu už tím lezu na nervy, klidně tenhle odstavec přeskočte, já jsem to u Anny Kareniny dělala taky, kdykoliv Konstantin Levin nasedl na koně a bylo jasné, že příštích pět stran věnujeme úvahám o politické situaci v carském Rusku):
 

• Začneme zostra, Urza a koncept anarchokapitalismu, který se mi díky neustále propagaci mého syna jeví stále víc jako reálné řešení budoucího uspořádání společnosti, při prvním poslechu si však zákonitě poklepete na čelo, protože „takovej úlet, naprostá blbost, to snad vůbec nemůže myslet vážně, toho by měli zavřít do pakárny – a podívejte, jak vypadá!“ – ano, tohle je Uran, ten, který předčí svou dobu o deset, padesát či sto let, nese kůži na trh, je označován za idiota či rozvraceče, a jednou na něj s pochopením vzpomenou naše děti. Viz třeba ten magor Jules Verne (třikrát Vodnář a Uran hned vedle MC), taky si myslel, že lidi můžou lítat ve vzduchu a potápět se pod mořem, kdo to jak živ viděl, viďte?!

 

• Nespokojený otec, zřejmě potížista, co si chodí do školy stěžovat, že jeho dcera dostala čtyřku z výtvarky za obrázek hada. Protože proč? Protože má sám čtyři děti, konfrontace s českým školstvím je jeho denním chlebem, sám učí na vysoké škole a není to typ, co řekne své holčičce: „Hele, zatni zuby, nějak to vydrž, za chvíli jsi ze školy venku a pak si můžeš dělat, co chceš.“ Dobře ví, že z toho venku nebude, protože mentální konformita nekončí za dveřmi základky. Místo toho se na bázi osobní zkušenosti snaží najít koncepční, celospolečenské řešení. Díky Bohu! Půjde samozřejmě proti mase všech, kdo budou argumentovat, že „za nás to bylo taky tak a přežili jsme“, ale to už je úděl revolucionářů.

 

• A podobně, rovněž o reformě školství, Ondřej Kania, jehož myšlenka je podobná, koncept už má a pracuje na jeho realizaci, už vystoupil z anonymity davu, a tím pádem na jeho příkladu můžeme dobře sledovat to, jak se konformní většina společnosti potažmo systém brání změně, o níž se domnívá, že nabourává samotné základy existence.

 
Jistě, je to tak, systém se třese v základech a jeho stávající podoba je nevyhnutelně určena k ukončení. V Kozorohu, do jehož kompetence téma systému spadá, je nejen jižní lunární uzel, který ukazuje prstem na přežitky minulost, ale i Pluto, garant hlubinné transformace. Uran, ten, o němž dnes mluvíme především, nás v tuto chvíli svým kvadrátem k ose zapíná naši vědomou pozornost. A přestože jsem uvedla příklady týkající se výhradně školství (zřejmě moje rezonance a současně vliv Jupitera ve Střelci), proces běží samozřejmě ve všech strukturálních a historicky opevněných rovinách: v politice, zdravotnictví, finančnictví, kde chce ... hledejte sami!
 
Podobně v osobní rovině je aktuální působení Uranu v kvadrátu k ose uzlů budíčkem, která nás má vyburcovat ze zaběhnuté rutiny. Probudit naše uvědomění toho, co žijeme už jaksi návykově. Nárazem zachrastit kolečky v hlavě, vyhodit je z jejich zarezlých a zaprášených pozic, kde už se sotva mohou otáčet, zatřepat s nimi a nechat dopadnout do nového uspořádání. A protože čtvrtým do počtu je v této velké kvadratuře Venuše ve Vahách, budou se naše soukromá témata týkat vztahů partnerských i přátelských, tvořivosti a estetiky, materiálních hodnot a našeho přístupu k pozemským radostem, společenského a kulturního života a v neposlední řadě vydělávání peněz.
 
A ufff, končím, vymklo se mi to z ruky, asi je toho moc a rozhodně víc, než sem původně měla v úmyslu napsat. Bohužel, to je odvrácená strana konjunkce užvaněného retrográdního Merkuru ve Střelci se samožerským Jupiterem tamtéž. Pointu to nemá, jen jsem se potřebovala vykecat.