Amputace v mentálním prostoru

Merkur je retrográdní v Kozorohu, už nějaký čas.  Tím se v myšlenkách, dohodách, komunikaci, úvahách i plánech vracíme zpět k záležitostem již probraným a zdánlivě vyřešeným. Zdánlivě. Myšlení jde velmi ztuha, pomalu a kostrbatě. Merkur je v Kozorohu svižný a pohotový asi jako když venku na mrazu skládáte valník cihel na hromadu s jednou rukou v gypsu. Jen si to představte: kosa, že by psa nevyhnal, pára jde od pusy, v tom tlustým vaťáku se sotva hýbu, jednu ruku v závěsu, druhou se neohrabaně snažím nahmátnout nejbližší cihlu, nedosáhnu, ještě kousek, zalízá za nehty, nepříjemný dotek omrzajících nehtů s cihlou a ku*wa, teď mi to spadlo a prsty přiražené na korbě valníku!!

Každou jednotlivou větu obrátíme v hlavě šestkrát dokola, než z nás vyjde jakési vyjádření. Slova jsou neohrabaná a neučesaná, kostrbatá, ale strukturovaná, stabilní, zacílená, soustředěná. Jde to sice, jako bychom všechny své myšlenky museli ze sebe vytlačit silou, ale dostaneme je ven. Není to o diskusi nebo rozletu, o nápadech nebo vizích, spíš o ujištění nebo vyvrácení svých přesvědčení, v soukromí, v hlavě, v nitru.

K tomu se Merkur už pár dnů drží nalepený k Plutu a spolu nabíhají do režimu "search and destroy", aby detekovali všechna polovičatá řešení, nedotažené úkoly, bokem odšoupnuté problémy, zakonzervované plané fráze a vůbec všechen odfláknutý, nepřiznaný, odpor vzbuzující mentální obsah. To, před čím jsme raději trochu přivřeli oči nebo rovnou strčili hlavu do ... spíš do štěrku, v tom Kozorohu. "Ty vogo, to mi řekněte, tuhle cihlu už jsem měl v ruce nejmíň třikrát, ale hele, vypadá jinak z téhle strany, co? A co to tady na ní je? Nějakej kaz? Ukaž to?"

Ověřujeme své pravdy. Přezkoumáváme svá rozhodnutí. Obhajujeme svá přesvědčení. Odkrýváme podstatu, i kdyby bychom se radši odvrátili. Nejde to. Ujasňujeme si, že pokud jsme při minulém setkání Pluta s Merkurem měli pocit, že tady něco smrdí, že to smrdět nepřestalo. Koupili jsme víc mýdla, deodorant, vyvětrali, ale všecko marný, puch sílí. Horečnatým řešením usilovně generovaných zástupných problémů se situace nemění.

S tím samozřejmě souvisí téma strachu. Strachu z toho, co je v nás nejhlouběji ukryto, co nás bolí a k čemu se musíme prohrabat. Víme to, ale nechce se nám, protože taky víme, že když se prohrabeme, bude to bolet ještě víc. Pluto je o konečných řešeních. Zhnisanou nohu nejde zachránit, musí se amputovat, jinak se gangréna rozšíří do celého těla. Zatím nám ale strach přikazuje tvářit se, že to nevíme, nevidíme, nechápeme, že problém neexistuje, že není náš, že to ti druzí ... Ukazuje se pravá povaha, naše i ostatních, jako vždycky ve vypjaté situaci. Snadno rozpoznáme, kdo hraje fér a kdo je slizký charakterový skrček. I když to bolí, buďme těmi rovnými. Nehažme svou sněť na někoho druhého. Pluto je v disciplíně projekce toho nejhnusnějšího na okolí přeborníkem.

Ale hrát tuhle hru už dlouho nepůjde. Nůž držíme v ruce. Řez nastane při třetím, tentokrát přímém setkání Merkura s Plutem. A protože se Merkur otáčí v těsné blízkosti Pluta a v retrograditě setrvá už jen dva dny, žádná pauza nenastane a to, co teď vidíme, budeme čistit. Do týdne, do deseti dnů. Principy, trvalé hodnoty, základní pravdy. Žádná nádstavba, dostáváme do spodních hladin, ke kosti, ke žhavému a drásajícímu jádru problému, který jsme dlouho odmítali připustit.

Takže klacek mezi zuby, půl litru kořalky a jdeme to vyřídit!