Absence

Fotografie Oceans od  GPA Photo Archive licencována pod CC BY 2.0    

Dopisuju scénář ke svému prvnímu online kurzu, dlouho, už nekonečně dlouho, prostě v Rybách ... cítím únavu a věřím, že už brzy bude konec. Tedy psaní. Pak nahodíme motory Berana a rozjedeme to naplno, a doufám, že ke vítěznému cíli! A právě dnes jsem psala o živlech a o tom, jak záleží nejen na jejich zastoupení, ale i na jejich absenci. Absence je vůbec klíčové slovo.

Už minule jsem zmiňovala absenci aspektů u některých planet. Ta přetrvává, dokonce se přidávají i další planety, které touží vypnout, na chvíli spočinout a nechat věci plynout bez vlastní intervence. Venuše a Mars spolu ve Vodnáři, ti si vystačí a nikoho dalšího nepotřebují. Juno a Saturn, ne sice tak tělo na tělo jako prvně jmenovaná dvojice, ale i oni to zvládnou. Merkur zvolil variantu naprosté samoty (ach, jak mu rozumím!) a stejně tak Jupiter zamával Slunci na rozloučenou a má pár dní pro sebe, než jej právě Merkur doběhne. Chiron v lázních, Uran ... já nevím, kam jezdí anarchisté na prázdniny ...
 
Horoskop posledních dní je ale pozoruhodný také naprostou absencí dynamického, dravého, iniciativního ohně. I stabilizující, pevné, strukturální země je málo ... i když nějaká tu je, kdesi v dálce, na dohled vidíme břeh. Zato spousta vody a vzduchu.
 
Co vám to připomíná? Splývání na vodní hladině, lehké pohupování v teplé, prohřáté svrchní vrstvě a sem tam si až svíravé uvědomění chladné, temné hlubiny pod sebou, a kolem dokola nikdo a nic, jen oblaka plující nad hlavou? A přesně tak to je, však se se podívejte, jak dnešní horoskop vypadá ...  kresba, jindy poškrtaná tak vydatně, až hrozí protrhnout papír, dnes s jediným, jednoduše načrtnutým trojúhelníkem:

Jsme prosáknuti vodou. Slunce v Rybách, Luna v Raku. Klid a ticho kolem nás nám umožňují ponořit se do svých vlastních hlubin. Do hlubin osobního i kolektivního nevědomí. Voda nás vtahuje do senzitivního, zcela soukromého a zranitelného světa emocí. Otvírá prostor imaginaci a intuici, obzvlášť teď, když to tu Merkur zabalil. Okolní svět k nám doléhá, sem tam zaslechneme výskání dětí koupajících se u břehu, ale jen slabě, vzdáleně. Najednou tak máme prostor vnímat, co nám jindy uniká. Čemu nestihneme věnovat pozornost. Co kdesi uvnitř cítíme, k čemu bychom se chtěli dostat, ale pro samý shon a ruch to nedokážeme postihnout … a teď je ten čas. Slunce si právě svléká poslední zbytky ega a zcela nahé se prolíná do náručí Neptunu. Naprosté odevzdání. A Luna pomalu putuje svým domovským znamením Raka. Spočinutí a návrat k sobě samé, k blízkým, domů, do bezpečí. Povzbuzena ranním kontaktem se Sluncem, uvolněná díky úzkosti rozpouštějícímu pohlazení Neptunu nabírá během dne jistotu v harmonické vazbě k ose uzlů, aby se navečer čelně postavila svým úzkostem a strachům v přesné opozici k Plutu … pokud má naše duše nějaké trápení (a která nemá?), buďme připraveni se ho dnes dotknout u samotných kořenů … protože jak už víme, jsme prosáknuti vodou a nikde nikdo kolem nás, kdo by nás z téhle konfrontace vytáhl. Respektive, kdo by jí zabránil, protože my ji potřebujeme … a vstupme do ní s důvěrou stejně jako se Slunce odevzdává Neptunu. Jednota, spojení, universum, vše je, jak má být …